František Koukolík

František Koukolík se narodil se v Praze v roce 1941. Díky rodičům jeho dětství harmonicky probíhalo i přes okupaci zbytku Československa německými vojsky. Po maturitě na gymnáziu v roce 1958 nebyl mezi doporučenými ke studiu na vysoké škole pro údajný buržoazní původ. Pracoval nejprve jako pomocný dělník v libeňských Českých loděnicích. Zpočátku se cítil poškozený, ale později dospěl k závěru, že šlo o dobrou zkušenost na začátku života. Po ročním sbližování s dělnickou třídou dostal souhlas k vysokoškolskému studiu a byl přijat na Fakultu všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Po promoci v roce 1965 pracoval v Anatomicko-patologickém ústavu fakulty všeobecného lékařství UK Praha. Po atestaci z patologie nastoupil v roce 1969 na oddělení chirurgie v českokrumlovské nemocnici, odkud v roce 1971 přešel do Krajské nemocnice v Českých Budějovicích. Po atestaci v oboru chirurgie se dostal v roce 1973 jako primář patologie nemocnice v Jindřichově Hradci. Neuropatologií se začal podrobněji zabývat od roku 1974 v souvislosti s výsledkem pitvy pacientky, které byla diagnostikovaná ztráta paměti, když při pitvě byl prokázán mozkový nádor. V roce 1986 získal titul kandidáta věd , když obhájil vědeckou práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby. Po obhájení dizertační práce pojednávající o vztahu mozku a stárnutí získal v roce 1991 titul doktor věd /DrSc./. Od roku 1983 byl primářem patologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na základě požadavku ministerstva zdravotnictví začal v roce 2001 budovat Národní referenční laboratoř pro transmisivní spongiformní encefalopatii a Creuzfeldtovu–Jakobovu nemoc, jejímž se stal vedoucím. Od roku 2003 je Světovou zdravotnickou organizací tato národní referenční laboratoř certifikována v síti evropských laboratoří vykonávající dohled nad prionovými chorobami. Práce s vybudováním národní referenční laboratoře byly skončeny v roce 2006 a laboratoř nese název Laboratoř lidských prionových chorob. K roku 2008 byla jediným takovým zařízením na světě, která kontinuálně testovala dárcovské mozky poskytující rohovky. Je dlouholetým členem České lékařské akademie a přednáší 3. lékařské fakultě UK, kde je i členem vědecké rady. Zajímavé jsou pro studenty jeho přednášky na Filozofické fakultě UK a pro studenty FAMU. Vydal více jak padesát časopiseckých vědeckých publikací a řadu monografií týkajících se poškození mozku a duševních funkcí. Mimo přednášek připravuje esejistické pořady určené pro rozhlasové vysílání nebo do televize jako např.: seriál Mozek a jeho duše, Vysílá Britannica, Hádala se duše s tělem a další. Jako autor popularizačních, ale i odborných publikací vydal např.: Lenochod a vesmír: o hvězdách, atomech, životě a vědcích /1995/, Mozek a jeho duše /s ilustracemi Vladimíra Renčína, 1995/, Mravenec a vesmír/1997/, Život s deprivanty I/Zlo na každý den /2001/ a mnoho dalších. Během své vědecké praxe získal řadu ocenění jak odborných, tak i za svou literární činnost.