Ignacy Jan Paderewski

Ignacy Jan Paderewski se narodil 18. listopadu 1860 na území dnešní Ukrajiny, kde jeho otec - polský šlechtic a bývalý účastník lednového povstání, zastával funkci správce statku v Kurilovce. Matku malý Ignác ztratil ještě v kojeneckém věku a s péčí o děti proto pomáhala jeho otci teta. Velký vliv na jejich měl otcův přítel Michał Babiński, rovněž někdejší povstalec a velký vlastenec, který děti podomácku vyučoval dějepis, zeměpis a francouzštinu. Nejmladší Paderewski kromě toho už od útlého dětství projevoval značné hudební nadání, které rozvíjel hraním na starém rodinném fortepianu. V letech 1872-1878 studoval hru na klavír v Instytucie Muzycznym (konzervatoři) ve Varšavě, kde pak tento předmět také vyučoval. Přestože už v té době dával lekce a komponoval, stále si jako pianista nevěřil a cvičil proto až 12 hodin denně. V roce 1880 se oženil s Antoninou Korsakównou, která však za necelý rok poté zemřela a zanechala mu postiženého syna Alfréda (1880–1901). Paderewski péči o chlapce přenechal jejímu příbuzenstvu a sám se rozhodl věnovat svoji budoucnost pouze hudbě. Odjel studovat do Berlína, později svoji hru na klavír zdokonaloval také v Paříži, kde měl r. 1888 svůj první velký a úspěšný koncert a v Londýně, kde jeho hru ocenila britská královna Viktorie. V letech 1891–1892 Paderewski pobýval na turné v USA, kam jej původně přivedla finanční krize, kde však získal ohromnou popularitu. Nazývali ho králem pianistů, čarodějem kláves, největším z hudebníků... Kvůli zranění ruky sice visela v té době kariéra umělce, fascinujícího své obdivovatelky dlouhými, během hry údajně až démonicky poletujícími vlasy, nějaký čas doslova na vlásku, ale po úspěšné operaci se vše zase obrátilo k lepšímu. Roku 1889 se Paderewski oženil podruhé - jeho manželka Helena Górska pocházela z polsko-litevsko-německé rodiny a její muž jí mohl nabídnout mnohem víc, než kdysi její předchůdkyni. Kromě zámečku v Kąśnej Dolnej (Malopolsko) jim patřila i usedlost ve švýcarském Tolochenaz (nedaleko Lozana). Paderewského hvězda stoupala výš a výš - na přelomu století se prosadil i jako skladatel a jeho opera „Manru“ měla premiéru v Drážďanech a roku 1902 v Metropolitní opeře v New Yorku. K rodinnému majetku přibyl krátce před 1. světovou válkou i velký statek v Kalifornii, kde se slavný umělec věnoval vinařství. Do jeho života však čím dál častěji zasahovala i politika - jako polský vlastenec se v ní Paderewski angažoval už před válkou, kdy díky své popularitě pořádal benefiční koncerty a organizoval finanční pomoc polským spolkům v zahraničí. Roku 1915 založil, spolu s Henrykem Sienkiewiczem, ve Švýcarsku "Komitet Generalny Pomocy Ofiarom Wojny w Polsce", do kterého vložil značnou část svých výdělků. V boji za nezávislost své země pokračoval i během 1. světové války, kdy působil převážně v USA. Několikrát se zde v té věci setkal a debatoval s prezidentm Wilsonem a 25. 12. 1918 se jako představitel zahraničního Národního polského výboru vrátil do Evropy. Uvedl se zde svým poznaňským projevem, který vyvolal ve městě protiněmecké povstání. Krátce nato (r. 1919) se Paderewski stal premiérem a ministrem zahraničních věcí a jako takový vedl (spolu s Romanem Dmowským) polskou delegaci na mírové konferenci v Paříži, kde oba podepsali za Polsko Versailleskou smlouvu. Už v prosinci téhož roku ale podal demisi a odjel do Švýcarska. Do Polska se vrátil až v roce 1920, v době kulminace polsko - ruského konfliktu a v téže době přijal funci polského vyslance Společnosti národů v Ženevě. Ani to jej však neuspokojilo a po necelém roce se jeho politická cesta načas uzavřela. Namísto ní obnovil svouji koncertní činnost a jako odpůrce Pilsudského vedení státu žil raději mimo Polsko. Změna nastala až po obsazení Polska v roce 1939, kdy se Paderewski stal předsedou exilové Polské národní rady v Londýně. Této víceméně pouze čestné funkce si velice vážil a přes svůj vysoký věk se snažil být svým krajanům co nejvíce nápomocný. Od roku 1940 se proto v USA zúčastnil celé řady koncertů, které měly vynést především prostředky na vybavení polských ozbrojených sil na Západě. Během turné u něj propukl zápal plic, jemuž Paderewski 29 června 1941, v jedenáct hodin dopoledne, v jenom z newyorských hotelů podlehl. Původně byl tento Rytíř Řádu bílé orlice, nositel vojenského vyznamenání Virtuti Militari (in memoriam), Řádu britského impéria a francouzského řádu Čestné legie pohřbený na Arlingtonském národním hřbitově nedaleko Washingtonu, ale 29. června 1992 byla rakev s jeho ostatky převezena do vlasti. Dnes tedy Ignacy Jan Paderewski spočívá v kryptě Metropolitní katedrály svatého Jana ve Varšavě .