Sabine Sinjen

Předčasně zemřelá německá herečka Sabine Sinjen se stala filmovou hvězdou již jako teenagerka na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, několik filmů natočila i mimo Německo, později hrála hlavně v divadle a televizi. Narodila se ve městě Itzehoe na severu Německa nedaleko Hamburku, kde také vyrůstala, část dětství strávila i v Mnichově. Její matka Marlen Sinjen byla novinářkou, otec se nevrátil z ruské fronty. Od dětství toužila Sabine Sinjen hrát divadlo, účinkovala ve školních představeních, později k profesionálnímu vystupování získala průpravu u významné divadelní herečky Else Bongers, v padesátých letech se navíc prosadila v dětských televizních programech. Před filmovou kamerou se objevila poprvé v jazzovém muzikálu VELKÁ ŠANCE (Die große Chance, 1957), již o rok později ji diváci mohli vidět ve větších rolích ve třech filmech, připomeňme alespoň slavný snímek DĚVČATA V UNIFORMĚ (Mädchen in Uniform, 1958) s Romy Schneider v hlavní roli. Dodejme, že v době svých prvních vstupů před filmovou kamerou byla Sabine Sinjen již oblíbenou osobností televize a velké dívčí role ve filmech její popularitu jen navýšily. Podepsala exkluzívní smlouvu s producentem Arturem Braunerem, který jí poskytl hned několik titulních rolí. Prvním velkým úspěchem byla romantická komedie STEFANIE (1958), na který o dva roky později navázal film STEFANIE V RIU (Stefanie in Rio, 1960). Titulní postavy hrála také v dalších titulech oddechového žánru (MARILI, 1959; SABINA A STO MUŽŮ – Sabine und die hundert Männer, 1960; DIE FÖRSTERCHRISTEL, 1962). Její filmy sice nepatřily k uměleckým vrcholům tehdejší západoněmecké kinematografie, ale v kinech měly značný ohlas a zvláště u mladých diváků se Sabine Sinjen stala hvězdou. Kvalitativně z její filmografie vyniká historická komedie SKLENICE VODY (Das Glas Wasser, 1960) režiséra Helmuta Käutnera, v níž stála po boku další dobové hvězdy Liselotte Pulver (film byl nominován na Zlatého medvěda berlínského filmového festivalu v roce 1960). Dostala první příležitosti i v zahraničí, ve Francii hrála v životopisném filmu NAPOLEON II. (Napoléon II: L’aiglon, 1961), kde ztvárnila mladou arcivévodkyni Sophii. Později hrála Patricii, dceru starého gangstera Mexičana (Jacques Dumesnil), ve filmu POVEDENÍ STREJCOVÉ (Les tontons flingueurs, 1963). V jugoslávských exteriérech pak natočila koprodukční western ŘÍČNÍ PIRÁTI Z MISSISSIPPI (Die Flußpiraten vom Mississippi, 1963), v němž doplnila mezinárodní herecké obsazení v roli temperamentní dívky Evelyn. I když byla Sabine Sinjen na přelomu 50. a 60. let značně vytížená filmem, nezanedbávala ani svou původní touhu po divadle, vystupovala v berlínském divadle Schiller Theater (1961-1963), později hrála například ve Vídni. Kromě toho dostávala nadále značný prostor i v televizi, připomeňme alespoň úspěšný seriál VŠECHNA MOJE ZVÍŘATA (Alle meine Tiere, 1962-1963), v němž hrála jednu z hlavních rolí Bärbel Hoferové, dcery hlavního hrdiny, veterináře Hofera (Gustav Knuth). V roce 1963 se provdala za německého filmového a televizního režiséra Petera Beauvaise (1916-1986), s nímž žila přes dvacet let, pod jeho režijním vedením také často hrála v televizi. Během šedesátých let výrazně omezila své aktivity ve filmu, z její další nepočetné filmografie připomeňme drama KAŽDÝM ROKEM ZNOVU (Alle Jahre wieder, 1967), což bylo její poslední vystoupení na stříbrném plátně. Bohaté uplatnění ale nacházela nadále v televizi, kde hrála například v seriálech, ale především v adaptacích divadelních her. Divadlo převládalo v jejích aktivitách i v sedmdesátých letech, kdy několik let hostovala v Curychu, hrála také v Hamburku. S Beauvaisem se rozvedla v roce 1984, podruhé se provdala za režiséra Günthera Hubera (1951-2005), v témže roce jí byla diagnostikována rakovina slzné žlázy. Po několika operacích přišla o pravé oko, přesto se vrátila na jeviště i před televizní kamery, znetvořené oko ale skrývala pramenem vlasů. Jejím velkým comebackem byla Cocteauova hra Lidský hlas, v níž hrála v roce 1987 v místě svých začátků, v berlínském divadle Schiller Theater. Z její práce pro televizi připomeňme účinkování v několika epizodách populárního seriálu MÍSTO ČINU (Tatort, 1971-1983). V posledních letech života se Sabine Sinjen věnovala hlavně práci v rozhlase. Rakovina v jiné podobě ji nakonec přemohla a zemřela v Berlíně 18. května 1995 ve věku 52 let. O několik let později vyšla knižně její autobiografie Když spadne opona (Wenn der Vorhang fällt, 1998), kterou napsala v polovině osmdesátých let v době své první vážné nemoci. Její starší sestra Frauke Sinjen (1940-2003) byla původně novinářkou, od sedmdesátých let se ale prosazovala také jako televizní herečka.