Karel Pech

Herec, scénárista, režisér, moderátor, spisovatel a také pedagog Karel Pech (vlastním jménem Antonín) pocházel z Prahy, kde také vyrůstal a odbyl si tu i středoškolská studia. Po maturitě začal studovat Anglický ústav, ale protože jej lákalo divadlo, studia přerušil a v roce 1937 začal vystupovat v Okružním divadle v Praze. Další tři sezóny pak účinkoval v Divadle Jiřího Wolkera (1937-1940). Na počátku okupace z Prahy odešel a v letech 1940-1941 hrál v Městském divadle v Kladně. Svůj návrat do Prahy pak spojil s prací pro rozhlas, kde působil v letech 1941-1943, souběžně ale pohostinsky hrál na několika scénách, například v Uranii, v Nezávislém divadle nebo v Divadle na Vinohradech. Pak z Prahy znovu odešel a sezónu 1943-1944 strávil v Beskydském divadle v Hranicích. Po válce byl krátce členem divadelního Studia Jindřicha Honzla (1945-1946). Další aktivity Karla Pecha jsou dlouhodobě spojeny s Národním divadlem; napřed byl členem Studia Národního divadla (1946-1948), poté zde krátce hostoval a nakonec se na podzim 1949 stal stálým členem činohry. Aktivním na naší první scéně byl především na přelomu 40. a 50. let, kdy byl nejen hercem, ale v řadě případů také asistentem režie. Jako herec nacházel uplatnění v menších rolích desítek inscenací klasického světového i domácího repertoáru (Hadrián z Římsů, Lucerna, Sluha dvou pánů, Zkrocení zlé ženy, Ženitba), v padesátých letech se ale objevoval i v hrách značně poplatných době svého vzniku a uvedení. Později se na prknech Národního divadla objevoval méně častěji vzhledem ke svým obnoveným aktivitám v rozhlase, později i v televizi, a v šedesátých letech byl obsazován již minimálně. Jeho poslední rolí na jevišti byl ministr propagandy v Bílé nemoci z roku 1968. V roce 1969 opustil Karel Pech svůj pracovní úvazek v Národním divadle a stal se redaktorem Československé televize, s níž ostatně spolupracoval od jejích počátků. Připomeňme si nyní ještě Pechovu sporadickou práci pro film. Po svém nástupu do Národního divadla se poprvé objevil jako bezejmenný hrdina ve válečném dramatu NĚMÁ BARIKÁDA (1949), později hrál inspektora manéže ve filmu CIRKUS JEDE (1960), naposledy participoval opět bezejmennou úlohou v povídkovém filmu černých komediálních historek ZLOČIN V ŠANTÁNU (1965). Mezitím si zahrál také v několika televizních inscenacích. Kromě divadla a práce pro rozhlas byla důležitá činnost Karla Pecha v oboru filmových dokumentů a televizní publicistiky. Počátkem padesátých let začínal jako protagonista, případně mluvčí krátkých filmů z výrobního procesu, později se soustředil na cestopisné filmy, k nimž často namluvil komentář. Ještě během padesátých let takto spolupracoval na několika filmech natočených cestovateli Hanzelkou a Zikmundem, v Československé televizi později jako režisér realizoval pořady o Japonsku (osmnáctidílný seriál TAJEMSTVÍ ZEMĚ NIPPON). Zatímco v šedesátých letech Karel Pech sympatizoval s obrodným demokratizačním procesem, jeho práce v období normalizace naopak nesla výraznou stopu komunistické propagandy. Z tohoto typu pořadů lze uvést cestopisný seriál KUFŘÍK (1974, realizovaný ve spolupráci s hercem Zdeňkem Buchvaldkem), který značně zkresleným způsobem podával obraz Evropy za železnou oponou. Kromě cestopisných dokumentů, více či méně kvalitních, natočil Karel Pech řadu publicistických pořadů a cyklů z různých oborů lidské činnosti. Jako moderátor a komentátor četných pořadů je podle některých pramenů Karel Pech také autorem letitého a slavného sloganu „Chcete-li nám někdy psát, tři jedničky padesát“ (poštovní směrovací číslo 111 50 patřilo několik desetiletí Československé televizi). V roce 1979 odešel Karel Pech z televize do penze, nadále se ale ještě uplatňoval jako pedagog – vyučoval na FAMU a také na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. V roce 1997 byl za své zásluhy v televizní publicistice přes některé diskutabilní počiny uveden do Dvorany slávy v anketě Týtý. Karel Pech zemřel v Praze 14. února 2006 ve věku 88 let.