Jana Paulová

Jana Paulová má kořeny v umělecké rodině, jejím otcem byl operetní zpěvák, režisér a libretista, v neposlední řadě také filmový herec František Paul (1898-1976), matka Eva Šenková (1923-2004) byla zpěvačkou v Karlínském divadle. Již v rodinném zázemí měla tedy předpoklady k tomu, aby se vydala na uměleckou dráhu. V dětství prošla první hereckou průpravou v rámci dramatického kroužku Jiřiny Stránské. Po základní škole nastoupila na hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře, odkud po dvou letech přešla na DAMU, kterou absolvovala v roce 1976. Ještě před dokončením studií se Paulová dostala mezi vyhledávané herečky nejmladší generace, a to především v televizi, kde hrála v inscenacích a seriálech (hrála například ve dvou dílech TŘICETI PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1974; dále NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, 1975), ze seriálových rolí se sluší připomenout zdravotní sestru Veroniku v Týništi v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (1977). Mezitím také absolvovala svůj filmový debut ve slovenském psychologickém dramatu KONCERT PRE POZOSTALÝCH (1977). Teprve v roce 1979 získala Paulová divadelní angažmá, nastoupila do Semaforu, kde se připojila k herecké skupině Josefa Dvořáka. Po jeho boku excelovala ve hrách Má hlava je včelín nebo S Pydlou v zádech (z tohoto představení byl také pořízen televizní záznam). Pohostinsky začala hrát také v Národním divadle a Divadle E. F. Buriana, zaujala svými kreacemi i na scéně Hudebního divadla v Karlíně (Někdo to rád horké, Pohádka máje, Cikáni jdou do nebe), kde hostovala v letech 1980-1988. Od roku 1987 byla pak členkou souboru Městských divadel pražských, kde se uplatnila ve hrách Smutek sluší Elektře nebo Bílé manželství. V poslední době Janu Paulovou můžeme vidět v představeních Divadla Kalich, hraje v komediích Natěrač nebo Drahouškové. I po nástupu do Semaforu hrála Paulová před kamerou, vytvořila například hlavní role ve filmech HAVÁRIE (1985) nebo DRUHÝ TAH PĚŠCEM (1985), tyto snímky jsou však již dnes zapomenuté. Více se uplatnila v televizi, pokračovala v účinkování v seriálech, hrála v četných pohádkách a inscenacích, ve velkolepých zábavných pořadech Československé televize 80. let projevila také pěvecké a pohybové nadání. Zpěvu se později věnovala v 90. letech, po roce 1997 na několik let přerušila hereckou kariéru a se svým hudebním projektem A proč ne vystupovala po celé republice. Mezitím si zahrála větší roli ve filmu CEREMONIÁŘ (1996), televizním divákům se připomněla kromě inscenací a seriálů také sitcomem TV Nova NOVÁCI (1996). V oblasti filmu získala Paulová v poslední době diskutabilní popularitu hlavní rolí v komediích KAMEŇÁK (2002), KAMEŇÁK 2 (2003) a KAMEŇÁK 3 (2004). V posledních letech se Jana Paulová věnuje cestování a své zážitky z cest publikovala v úspěšné knize Jak běžet do kopce (2006). Manželem Jany Paulové je od roku 1977 jazzový hudebník Milan Svoboda (*1951); mají spolu dvě dcery.