Daniel Olbrychski

Daniel Olbrychski se narodil 27. února 1945 v polském Łowiczi Victoru Longo-Olbrychskému a Wiktorii Olbrychské. Jeho snem bylo stát se vrcholovým sportovcem, ale již na studiu na varšavském gymnáziu Stefana Báthoryho se rozhodl pro herectví. Když roku 1963 ukončil středoškolské vzdělání, nastoupil o rok později na Vysokou divadelní školu (PWST) ve Varšavě. Nečekal na ukončení či nějaký titul a pustil se hned do práce. Tento charizmatický herec hrál jak na divadelní tak i na filmové scéně. Divadlem začínal v mládežnické skupině Andrzeje Konice, poté účinkoval v Teatru Powszechnym a 1971-81 byl členem Národního divadla. V této době byl již slavným hercem a tak působil i na evropských scénách, nejčastěji v Paříži. K jeho filmovému debutu patří rok 1964 (tedy první ročník vysoké herecké školy) a film „Raněný v lese“, kde si zahrál hlavní roli v osobě mladého partyzána Korala. Již tímto válečným filmem na sebe upoutal pozornost. O rok později dostal roli v historické epopeji, kterou napsal Stefan Żeromský a jejíž děj se odehrává za válek napoleonských pod názvem „Popely“ v režii Andrzeje Waldy. S tímto umělcem spolupracoval velmi často a spolupráce obou je vynesla vysoko v hodnocení kritiků i diváků. Od této doby se už mohl považovat za herce s dobrou budoucností, který mu zajistilo drama „Jovita“ nebo „Březový háj.“ Ale hlavně to byl J. Hoffman, kdo ho obsadil do filmové trilogie Ohněm a mečem. První film z roku 1969 „Pan Wolodyjowski“ byl vlastně třetím dílem trilogie H. Sienkiewicze, ale režisér se rozhodl pro tento díl z osobních důvodů. Další díl trilogie „Potopa“ (1974) vynesla D. Olbrychského do hereckého nebe, byl milován Poláky a dokonce i zahraničními kritiky, snímek byl nominován na Oscara. Teprve roku 1971 kdy už měl za sebou dobré začátky ukončil vysokou školu hereckou na základě externí zkoušky, ale to už byla pouhá formalita, na kterou se tvůrci filmů ani nemuseli ptát. Už to není herec národní, ale evropský, kdy ho nepolští režiséři a režisérky obsazují do hlavních i vedlejších rolí ve filmech „Plechový bubínek“, „Pád Itálie“ či „Rosa Luxemburková.“ Následuje celá škála filmů, ať to jsou historické, psychologické nebo komediální. Zahrál si i v seriálech a získal mnoho filmových i divadelních scén. Roku 1969 obdržel cenu Zbigniewa Cybulského a 1974 byl vyznamenán Státní cenou II. stupně. Ve Francii byl 1985 jmenován důstojníkem a 1990 rytířem Řádu krásných umění a písemnictví. Je autorem knih Anioły wokół głowy (1997, Andělé kolem hlavy) a Parę lat z głowy (1997, Několik let z hlavy). Jeho syn Rafal Olbrychski (nar. 1971) se věnuje rovněž herectví. Daniel Olbrychski je jeden z největších a nejvýznamnějších polských tvůrců a právem , neboť jeho filmografie má číslo něco přes 150 a v tom nejsou počítány divadelní scény.