Aleksander Hertz

Za jednoho z prvních průkopníků polské kinematografie lze s určitostí považovat varšavského rodáka Aleksandra Hertze (1879 – 1928). Pocházel z poměrně bohaté židovské rodiny a až do roku 1908 pracoval, v souladu s rodinnou tradicí, jako bankovní úředník. Značné problémy si však vysloužil svými sympatiemi k Polské socialistické straně (poslytoval ve svém bytě úkryt jejím členům, mimo jiné Józefu Piłsudskému), za což byl několikrát stíhán, uvězněn a nakonec vypovězen ze země. Po návratu do Varšavy (r. 1909)se ocitl na "černé listině" a žádná banka už neměla o jeho služby zájem, což A. Hertzovi přišlo víceméně vhod, neboť se rozhodl splnit si svůj dávný sen, opustit nudný svět financí a věnovat se umění. Spolu s několika přáteli (povětšinou židovského původu) založil tedy roku 1909 Warszawskie Towarzystwo Udziałowe SFINKS - čili jedno z prvních (ne-li úplně první) filmových studií na polském území. Inspiraci našel v podobných ateliérech, které poznal v čase svého francouzského exilu a tak na varšavské Marszałkowskiej ulici čp. 116 brzy vyrostly moderně (na svou dobu) vybavené ateliéry a laboratoře, ve kterých našli zaměstnání jen ti nejlepší technici s věhlasným Stanisławem Sebelem v čele. Zpočátku se místní filmaři věnovali hlavně výrobě titulků do zahraničních filmů a natáčení politicko-technických novinek a událostí, jako bylo např. předvádění nejmodernější zemědělské techniky, či první letecký start v dějinách Varšavy. Pan direktor Hertz se však od tohoto dokumentárního stylu postupně odkláněl a roku 1911 tak natočil svůj první film „Słodycz grzechu”. Úspěch jeho režisérského debutu na sebe nenechal dlouho čekat a tak se rychle natáčelo dál, přičemž A. Hertz osobně dbal na to, aby jeho filmy nepostrádaly kvalitní scénář ( často je i sám psal), vynikající umělecké i technické provedení a hlavně kvalitní obsazení. Jeho umělecká intuice objevila takové budoucí hvězdy, jako Pola Negri a Lya Mare, v jeho filmech začínali Kazimierz Junosza-Stępowski, Józef Węgrzyn a mnozí další. Čilý ruch ve SFINKSU neutichl ani během 1. světové války, kasovním trhákem byly v té době například filmy „Z tajemnic ochrany”, „Żona” ( s P. Negri), „Skandal w eleganckim świecie”, „Zaczarowane koło”, „Chcemy męża”, či „Wściekły rywal”. Natáčení pokračovalo i po válce a z A. Hertze se stala doslova hvězda, v jehož filmech bylo i pro ty nejslavnější herce ctí vystupovat. Bohužel se valná většina jeho prací nedochovala vůbec, anebo v tak špatném stavu, že je jejich promítání zatím technicky vyloučeno. Za ztracený se považuje i jeho poslední film "Ziemia obiecana", který měl premiéru na podtim roku 1927. Krátce poté, 26.ledna 1928, Aleksander Hertz zemřel. Jejo hrob se dodnes nalézá na židovském hřbitově při Okopowé ulici ve Varšavě.