Gavrilo Princip

Politický aktivista Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 ve vesnici Gornji Obljaj nedaleko města Bosansko Grahovo ve východní Bosně, spadající tehdy pod Rakousko-Uherský stát (dnes Bosna a Hercegovina). Jeho rodiče, Petar a Marija Nana, rozená Mičić, měli celkem devět dětí, pět synů a čtyři dcery, z nichž ale šest záhy zemřelo. Ani Gavrilovo zdraví nepatřilo k nejpevnějším - od ranného dětství jej trápila tuberkulóza. Rodina byla chudá, i když Gavrilův otec patřil svým způsobem mezi "privilegovanější vrstvu" - uměl totiž číst a psát, takže mohl pracovat jako listonoš. Velká většina jeho sousedů byla negramotná a tak když už jim nějaký ten dopis nebo obsílku doručil, musel jim ho většinou také přečíst. Jako dobrý a inteligentní žák se ukázal i malý Gavrilo, který exceloval především v romantické a historické literatuře. Jako třináctiletý plánoval vojenskou kariéru a odešel proto do Sarajeva studovat vojenskou školu. Na radu Danilo Iliče, majitele obchodu s oblečením a horlivého panslavisty ale nakonec přešel na obchodní akademii, kde jej Ilič finančně podporoval. Během studia Gavrilo přejímá Iličovy radikální názory a rovněž přichází do kontaktu s militantními srbskými studenty. V roce 1910 Gavrilo obchodní školu opouští a skládá zkoušky na gymnázium. Stává se členem tajné studentské organizace Mladá Bosna - tedy ne skupiny Černá ruka, jak se často uvádí. Členové Mladé Bosny plně zasvěcují své životy revoluci: nepijí, nekouří a nestýkají se s ženami. Za účast na nepovolených demonstracích a členství v zakázaném spolku je Gavrilo Princip z gymnázia vyloučen. Zcela bez prostředků odjíždí do Bělehradu, ale jeho další pokus pokračovat ve studiích ztroskotá. Roku 1912 vypovídá koalice balkánských států Bulharska, Řecka, Srbska a Černé Hory válku Turecku. Nadšený Princip se hlásí do armády, ale je pro slabou tělesnou konstituci odmítnut, čímž se cítí velice ponížen. Možná to je také důvod, proč se spolčuje s Nedeljko Čabrinovičem a Trifko Grabežem a plánuje s nimi atentát na zemského správce, polního maršálka Oskara Potioreka. Když se dozvědí o chystané návštěvě rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este na manévrech v Bosně, mění cíl svého útoku. Když se dozvídají, že arcivévoda má Sarajevo navštívit 28. června , je rozhodnuto - 28. června totiž Srbové slaví Vidov dan, tj. datum porážky od Turků v bitvě na Kosově Poli v roce 1389. K trojici atentátníků se přidávají další tři, Čubrilovič, Mehmedbašič a Popovič a později se připojí také Danilo IIjč. Ráno 28. června 1914 se tedy spiklenci rozmísťují na předem vybraných místech podél nábřeží řeky Miljacky. Ve čtvrt na jedenáct háže devatenáctiletý Nedeljko Čabrinović na arcivévodův vůz ruční granát, ale ten se odráží od kapoty a vybuchuje pod dalším autem. Arcivévoda ď Este však odmítá ukončit návštěvu a osud jej zanedlouho přivádí přímo do rány dalšímu z atentátníků - Gavrilo Principovi. Ten již celou akci považoval za ztracenou a byl si zrovna v kavárně Moritze Schillera pro sendvič. Náhle se přímo před ním objevuje pomalu jedoucí automobil... Překvapený Princip vytáhl zbraň a ze vzdálenosti asi metru a půl několikrát na auto vystřelil. František Ferdinand je zasažen do krku a Žofie do břicha. Žofie, o které se později zjistilo, že byla těhotná, zemřela okamžitě, její muž umírá o něco později, během převozu do nemocnice. Princip je okolním davem sražen k zemi a zbit. Před lynčováním ho zachraňuje policie, ale záminka k válce je na světě a brzy válečný požár pohltí celou Evropu. Sám Princip se po zatčení pokusil o sebevraždu spolknutím kyanidu, ale jed vyzvrátil (stejně jako předtím Nedeljko Čabrinović) a v říjnu 1914 pak stanul spolu se svými spolupachateli před soudem. Jako nezletilý nemohl být popraven a dostal tedy další maximálně možný trest – 20 let těžkého žaláře. Ten si odpykával v terezínské Malé pevnosti. kde byl držen v temné samotce (tzv. dunklu). Celý den musel ležet ve tmě a chladu na dřevěné lavici s nohama přikovanýma ke zdi. To samozřejmě nijak neprospělo jeho zdravotnímu stavu a po necelých dvou letech u něj propukla v plné míře jeho stará choroba - TBC. Byl tedy převezen (sám už jít nedokázal, ač je to sotva 10 minut pěší chůze) do vojenské nemocnice ve městě, kde mu byla amputována ruka. Do své cely na Malé pevnosti se Gavrilo Princip už nevrátil a po delším utrpení jej 28. dubna 1918 vysvobodila smrt. V té době údajně vážil cca 40 kilogramů. Byl pohřben na zdejším hřbitově, po ukončení války, kterou svými výstřely vlastně sám rozpoutal, však byly jeho ostatky roku 1920 exhumovány a převezeny do vlasti.