Lidia Simoneschi

Italský dabing proslul svou kvalitou již ve třicátých letech 20. století, královnou v tomto oboru byla Lidia Simoneschi, herečka, jejíž tvář mohli diváci vidět jen v několika málo filmech, zatímco její hlas slyšeli v tisícovkách italských i zahraničních snímků. Narodila se v Římě a pocházela z umělecké rodiny, jejím otcem byl herec a režisér němých filmů Carlo Simoneschi. Ovlivněna rodinným prostředím se Lidia již v mládí rozhodla pro hereckou dráhu a poprvé se objevila v Palermiho komedii STARÁ DÁMA (La vecchia signora, 1932), o rok později hrála například komornou Nicolettu v životopisném snímku PERGOLESI (1933). Lidia Simoneschi nedisponovala krásnou tváří, na druhou stranu měla ukázkový verbální projev. Jestliže se její vrstevnice Tina Lattanzi nebo Dhia Christiani staly legendami italského dabingu, Lidia Simoneschi je převyšovala o celou třídu. Poprvé dabovala italskou operní pěvkyni Nelly Corradi ve válečném filmu BOTY NA SLUNCI (Le scapre al sole, 1935), poté namluvila několik francouzských hereček v italských filmech, například Gaby Morlay (TŘI LÁSKY VERDIHO - Giuseppe Verdi, 1938) nebo Mireille Balin (OSUDNÁ ÁRIE - Terra di fuoco, 1939). Již ve třicátých letech bylo v Itálii zvykem, že za krásné, ovšem hlasově méně nadané herečky mluvil ve filmech někdo jiný. Lidia Simoneschi tak několikrát nadabovala Elsu de Giorgi (ZLOČIN BEZE SVĚDKŮ - Il fornaretto di Venezia, 1939; KAPITÁN FRACASSE - Capitan Fracassa, 1940), Mariellu Lotti (MATER DOLOROSA, 1942) nebo Luisu Feridu (FEDORA, 1942; MIRANDOLÍNA - La locandiera, 1944), mluvila i za maďarskou hvězdu Zitu Szeleczky (POKUŠENÍ - Tentazione, 1942) a za německé herečky Annette Bach nebo Carole Höhn, třikrát propůjčila svůj hlas také české hvězdě Lídě Baarové (PEKAŘKA - La fornarina, 1942; MĚ NEOKLAMEŠ - Ti conosco, mascherina, 1943; KNĚŽSKÝ KLOBOUK - Il cappello del prete, 1943). Kuriozitou italského dabingu bylo to, že byl uplatňován i v případě nejlepších divadelních hereček, takže Lidia Simoneschi dabovala například i Leu Padovani (NEVINNÝ KAZIMÍR - L'innocente Casimiro, 1945). Po druhé světové válce mnohokrát její hlas zazněl z úst Silvany Pampanini nebo dobové francouzské hvězdy Yvonne Sanson, dvakrát namluvila i Michele Morgan, k italským divákům třikrát jejím hlasem promluvila i Anita Ekberg. Kromě toho pochopitelně dabovala i italské herečky v amerických filmech a namluvila například Sophii Loren ve všech jejích filmech z doby jejího angažmá v Hollywoodu (zde stojí za zmínku, že mezi nimi byl věkový rozdíl 25 let), v italských filmech často mluvila i za bývalé Miss (Gianna Maria Canale, Eleonora Rossi Drago). Od 40. let se Lidia Simoneschi uplatnila i v dabingu amerických filmů uváděných do italské distribuce, v desítkách filmů namluvila hollywoodské hvězdy Jennifer Jones, Susan Hayward, Bette Davis, Maureen O'Hara, patnáckrát také dabovala slavnou Švédku Ingrid Bergman. Zatímco dabing představoval drtivou většinu jejích aktivit, sama se jako herečka před kamerou objevovala jen výjimečně. Po dlouholeté přestávce se objevila v komedii STARÁ PANNA (Gli zitelloni, 1958), o rok později ztvárnila vedlejší roli matky jedné z hlavních postav, herečky Very, ve filmu MRAVOKÁRCE (Il moralista, 1959). I když v šedesátých letech v dabingu polevila, namluvila například téměř všechny filmy s oscarovou herečkou Lilou Kedrovou a až do roku 1975 dabovala výrazně mladší herečky, později se přeorientovala i na animovanou produkci z dílny Walta Disneye. Vzhledem k jejím rozsáhlým aktivitám za dabingovým mikrofonem je velmi těžké vyjádřit její práci v číslech, uvádí se ale, že nadabovala kolem pěti tisíc filmů a její hlas zazněl z úst 130 evropských a amerických hereček. V roce 1980 obdržela Lidia Simoneschi Řád za zásluhy o Italskou republiku. Lidia Simoneschi zemřela v Římě 5. září 1981 ve věku 73 let.