Igor Talkov

Předkové ruského zpěváka a hudebního skladatele Igora Vladimiroviče Talkova patřili kdysi ke vznešeným aristokratickým kruhům, jeho děd byl důstojníkem carské armády. Důsledky toho nesli jejich potomci ještě dlouho poté - Igorův otec strávil dlouhých 12 let v sibiřském gulagu a pobyt v Moskvě měl zakázaný až do smrti. Právě v táboře se seznámil se svou budoucí ženou (rovněž politickou trestankyní) a pracovní tábor Orlovo se stal rodným místem jejich staršího syna Vladimíra. Pak byla rodina poslána do jiného místa, vesničky Gretsovka v Tulské oblasti, kde se 4. listopadu 1956 narodil jejich druhý syn - Igor. Byl to veselý a šikovný kluk s nazrzlými vlásky a obličejem kropenatým od pih. Odmalička miloval hudbu a doma pořádal koncerty, při kterých zpíval své vlastní, dětsky naivní texty, přičemž se doprovázel bubnováním na židle a břinkotem kuchyňských pokliček. Jako školákovi mu rodiče pořídili akordeon, který se však pro rockovou muziku příliš nehodil a tak jej Igor později vyměnil za kytaru. Jako samouk se naučil hrát ještě na klavír, basovou kytaru,housle a bicí. Jeho snem byl saxofon, ten se mu však nepovedlo nikde sehnat. Ani noty se nikdy pořádně nenaučil a všechno, co zpíval a hrál, bylo výsledkem jeho absolutního hudebního sluchu. Už na základní škole byl členem kytarového kvarteta a jako sólista vedl pěvecký sbor, později působil jako zpěvák, bubeník a kytarista v různých skupinách. Jako mladík měl občas potíže s hlasivkami, které nakonec vyústily v chronickou laryngitidu. Písně začal psát někdy od roku 1973 a za svoji krátkou kariéru se mu jich podařilo složit více než 200. Mimo hudební pódia jej přitahovalo také divadlo, u zkoušek na herecké škole v Moskvě však neuspěl. Zapsal se tedy na Pedagogický institut v Tule, odkud přešel na Vysokou školu kultury a umění v Leningradě, ale ani toto studium nedokončil. Z nadšeného a zapáleného pionýra se pomalu, ale jistě Igor stává kritikem současné sovětské politiky. Po otevřeném vystoupení a kritice Leonida Brežněva na náměstí v Tule se jen díky vlivné známosti vyhnul soudu, zato jej však čekala vojenská služba ve stavebním praporu pro "nespolehlivé intelektuály". Po vojně Igor Talkov odchází do Soči, kde zpívá a hraje v místních hotelech. Mimo to vystřídá i několik různých hudebních skupin, převážně rockového zaměření, s nimiž objíždí koncerty a diskotéky menších sovětských měst. Roku 1980 se žení a s manželkou Taťjanou odchází do Moskvy, kde 14. října 1981 přichází na svět jejich syn Igor. Současně s tím Igorovi vychází i první sólová gramodeska. Igor Talkov se stává členem Hudebního divadla M. Terechové, koncertuje, skládá písně a ve volných chvílích se noří do studia hlubin ruské historie. Právě z ní často čerpá náměty svých písní - dalo by se možná říct i zhudebnělých básní. Snaží se prorazit, ale jde to ztuha,protože v socialisticky konzervativním Sovětském svazu je rocková hudba i její interpreti značně nežádoucí element. K lepšímu se situace obrací až roku 1987, kdy Igor Talkov se svou písní "Čisté proudy" vítězí v soutěži Píseň roku a posléze zakládá i vlastní hudební skupinu "Spasitělnyj krug" (Záchranný kruh). Vydává se na turné po SSSR a jeho hvězda prudce stoupá vzhůru. Roku 1989 zní jeho písně v ruské televizi, kde jejich charismatický interpret vzbudí pozornost režiséra Alexeje Saltykova. Ten Igorovi nabízí hlavní roli ve svém plánovaném filmu "Kníže Serebrjannyj". Talkov s potěšením přijímá, ale už brzy po začátku natáčení je všechno jinak - mění se režiér, název filmu i celkové vyznění díla. Igorova postava nakonec ustupuje do pozadí a vyznívá mírně ironicky, což jejího představitele rozhořčí natolik, že natáčení několikrát přeruší. Současně s tím pracuje i na svém druhém snímku, nazvaném "Za posledněj čertoj", kde hraje vůdce bandy současných chuligánů. S tímto filmem je spokojenější, přesto na další nabídky už nekývne a filmům se věnuje jenom z muzikantské stránky - skládá k nim hudbu a v několika málo záběrech se v nich objeví i jako zpěvák. I nadále ho silně zaměstnává politika, během srpnových událostí roku 1991 koncertuje se svou skupinou v Petrohradě, vítá nástup Borise Jelcina... A pak přichází osudný den 6. října 1991 - Igor Talkov má mít galakoncert v leningradském Sportovním paláci JUBILEJNYJ. Ještě před jeho zahájením ale vzplane mezi Talkovem a osobním ochráncem (a také přítelem) jeho předzpěvačky Azizy prudká hádka. Padne několik facek a objeví se i pistole - bodygardův Nagan. Igorova ochranka sice ihned zasáhla a muže odzbrojila, ale ze skrumáže těl náhle třeskl výstřel, který Talkova smrtelně zranil. Nepomohl ani rychlý příjezd lékařské pohotovosti, zpěvák zemřel ještě před jejím příjezdem na fatální poranění srdce a plic. Záhadné okolnosti celého incidentu se nikdy nepovedlo pořádně objasnit a zpěvákův vrah tak zůstal neznámý...