Claudio Monteverdi

Byl to Romain Rolland, kdo ve své doktorské práci v roce 1895 napsal jako první o Monteverdim slova plná obdivu, která vedla k tomu, že v té době takřka zapomenutý Claudio Monteverdi získal opět na významu. Claudio Monteverdi prožil dětská léta v Cremoně, kde se v květnu roku 1567 narodil do rodiny lékaře. O dětství Monteverdiho se nedochovaly žádné zprávy. Učitelem hudebně nadaného Claudia byl houslista, skladatel madrigalů a cremonský kapelník Marc Antonio Ingeneri, který se brzy přesvědčil, že má velmi učenlivého žáka. Monteverdi již jako patnáctiletý uveřejnil svou první duchovní skladbu. V následujících letech se plně věnoval komponování, hře na violu, což mu doslova otevřelo dveře k mantovskému vévodovi Vincenzo I. Gonzagovi, který jej přijal do svých služeb jako hráče na violu v roce 1590. Protože byl Monteverdi i dobrý zpěvák, jeho kariéra vypadala velmi slibně. Kolem roku 1594 se z něj stal „cantore“ a oženil se s dvorní zpěvačkou Claudii Cattaneovou. Během tažení proti Turkům v roce 1595 doprovázel Monteverdi jako člen dvorské kapely vévodu a podíval se do Lince, Vídně, Prahy, Korutan a Štýrska. Další příležitost poznat jiné hudební tradice se naskytla Montverdimu, když v roce 1599 doprovázel mantovského vévodu do Flander. Velmi jej zaujal holandský madrigalový styl. Od roku 1601 zastával Monteverdi místo kapelníka v Mantově. Po smrti vévody Vincenza I. byl propuštěn jeho nástupcem Francescem IV. V následujícím roce, když přijal nabídku na místo prvního kapelníka při kostele sv. Marka v Benátkách, jistě netušil, že je to na dlouhých třicet let. Šlo jedno z nejlépe a nejstabilněji placených míst v tehdejším hudebním světě. Věnoval se především komponování duchovní hudby, jak mu ukládal jeho úřad prvního kapelníka, ale nezapomínal i na scénickou a dramatickou hudbu pro benátskou šlechtu. V roce 1630 se ztratila při požáru a drancování Mantovy habsburským vojskem velká část Monteverdiho díla. Těžké rány osudu provázely Monteverdiho, když mu nejprve v roce 1607 zemřela manželka, syn byl jako lékař pronásledován inkvizicí a ve stejném roce, kdy byla habsburskými vojsky napadena Mantova, byl v Mantově svědkem morové epidemie. Pod tlakem životních strastí vstoupil do duchovního stavu , i když kněžský úřad nikdy nevykonával. Hudbě se věnoval i po zbytek svého života. K novému rozmachu tvůrčích sil u Monteverdiho došlo po roce 1637 v souvislosti s otevřením prvního veřejného operního divadla v Mantově, pro které napsal čtyři opery. Hudební dílo Claudia Monteverdiho tvoří jak duchovní skladby - např.: barokní oratorium Mariánské nešpory, madrigaly, žalmy, včetně jeho posledního souborného díla – Selva morale e spirituale/1640 - 1641/ aj. Jde sice o důležitou součást z celkového Monteverdiho díla, ale podstatný je i z historického pohledu do dnešních dob význam, jaký mají především Monteverdiho světské kompozice. Mezi tyto patří např.: Canzonette /1584/, 8 knih madrigalů /1857-1605/, opery : Orfeus /1607/, Tanec nevděčnic /1608/, Odysseův návrat do vlasti /1641/, Korunovace Poppey /1642/. Mezi ztracená světská díly v důsledku požárů a drancování Mantovy v roce 1630, patří opery : Armida /1626/, Likoriho nepravé šílenství /1627/, a hudební předehry či mezihry. Italský hudební skladatel Claudio Monteverdi zemřel v Benátkách, doslova uprostřed práce, 29. listopadu 1643, ve věku 76 let.