Mieczysław Karłowicz

Jméno polského hudebníka Mieczysława Karłowicze u nás dnes téměř nikomu nic neřekne, ve své vlasti je však tento skladatel a dirigent dodnes vysoce ceněným umělcem. Narodil se 11. prosince 1876 na území bývalé Polsko-litevské unie jako syn Ireny z Sulistrowskich a Jana Aleksandra Karłowicza. V rodné vsi Wiszniewo (dnes běloruské městečko Višněv) však prožil pouze ranné dětství a jako šestiletý se s rodiči odstěhoval do Heidelbergu. Později krátce pobývali v Praze a v Drážďanech a nakonec se roku 1887 usadili v Varšavě. Malý Mieczyslaw hrál od svých sedmi let na housle a o hudbu se živě zajímal i jako dospívající mladík. V letech 1893 - 1994 studoval na Přírodovědecké fakultě Varšavské univerzity a současně navštěvoval přednášky z dějin hudby, historie, filozofie, psychologie a fyziky na Filozofické fakultě v Berlíně. Komponovat začal už jeko student a poději se věnoval i hudební žurnalistice. Roku 1903 založil houslový orchestr Varšavské hudební společnosti. V téže době se usadil v podtatranském městečku Zakopane, kde se věnoval svému velikému koníčku - vysokohorské turistice. Byl jedním z prvních polských průkopníků lyžování a z jeho popudu vznikl základ Tatrzańskiego Ochotniczego Pogotowia Ratunkowego, čili dobrovolnické Tatranské horské služby. Jako žurnalista propagoval trávení volného času v přírodě, přičemž zvláštní pozornost věnoval právě Vysokým Tatrám a přilehlému polskému regionu Podhale - dokonce o nich sepsal jakýsi první bedekr, v němž upozorňoval na místní zajímavosti, zároveň však také varoval před nebezpečím hor a nabádal návštěvníky ke zvýšené opatrnosti a ohleduplnosti. Jako samouk zvládl i práci s fotoaparátm a jeho záběry tatranské přírody, shromážděné později v publikaci "Karłowicz w Tatrach", jsou dodnes vyhledávaným předmětem zájmu mnoha milovníků fotografického umění. Jako hudebník se věnoval hlavně symfonickým básním, kterých složil celkem šest - naproti tomu symfonii pouze jedinou, a to ještě během studií. Jedna z jeho symfonických básní "Stanislaw a Anna Oświęcimowie" (1906) se později stala inspirací pro hudební melodrama režisérů K. Konrada a Piotr Stefaniaka "Stanislav a Anna" (1985). V celém filmu nezazní jediné slovo a děj podbarvuje pouze jímavá Karłowiczova hudba. Dále Karłowicz složil mnoho koncertů pro hlas a klavír, a také koncertů houslových. Zajímavé je, že přestože v jiných oborech své umělecké činnosti se dával unášet krásou tatranské přírody, v hudbě se místními "goralskými" melodiemi nikdy inspirovat nenechal. Život tohoto významného umělce s mnohostrannými zájmy však bohužel ukončila 8. února 1909 během jedné z jeho lyžařských výprav lavina. Na místě jeho skonu, východním svahu Małego Kościelca, byl na jeho památku zbudován kamenný pomník s nápisem Non omnis moriar a prastarým horalským znakem, připomínajícím svastiku. Pamětní deskou je jeho smrt připomenuta také na Symbolickém cintoríne tatranských obetí pri Popradskom Plese. Skladatelovo tělo však hory vydaly až později na jaře, když roztál sníh. Bylo převezeno do Varšavy a pietně uloženo na zdejším Cmentarzu (čili hřbitově) Powązkowskim.