Petr Nárožný

Petr Nárožný už jako dítě hrál ochotnické divadlo v Osvětové besedě, po jedenáctiletce vystudoval fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT a v roce 1968 byl promován inženýrem. V témže roce zároveň začal konferovat koncertní vystoupení skupiny Rangers, kde se poprvé uplatnil se svými komickými výstupy. Souběžně ale pracoval jako projektant, sdílel společnou kancelář s Pavlem Bobkem a ten jej doporučil do Semaforu. Petr Nárožný působil v Semaforu v letech 1973-1980 a toto angažmá nastartovalo jeho kariéru. Miloslav Šimek po ztrátě Jiřího Grossmanna hledal nové herecké partnery a ve svém příklonu k lidovějšímu humoru našel vhodné osobnosti v Luďku Sobotovi a právě Petru Nárožném. Jejich komické výstupy, kde Sobota s Nárožným byli za ty méně chytré, nebyly sice velkým uměním, ale všem zúčastněným přinesly značnou popularitu. V roce 1980 nastoupil Petr Nárožný do Činoherního klubu, kde působí dodnes. Na rozdíl od semaforských cholerických bláznů tady dostal větší herecké příležitosti, převážně v tragikomických rolích (hned v roce 1980 dostal hlavní roli v Hejtmanovi z Kopníku, dále hrál v Žebrácké opeře, Povídkách z Vídeňského lesa atd.) Nesporný komediální talent a angažmá v Semaforu přivedly Nárožného brzy do filmových ateliérů a televizních studií. Jeho první role automobilového závodníka v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje (1974) logicky navazovala na obsazení hlavní role jeho divadelním kolegou Luďkem Sobotou. Od roku 1975 pak natáčel několik filmů ročně, v menších komediálních rolích jej můžeme vidět v řadě dodnes známých komedií, větší úlohy dostal ve filmech Parta hic (1976) nebo v muzikálu Jen ho nechte, ať se bojí (1977), s Ivou Janžurovou pak hrál v komedii Ten svetr si nesvlíkej (1980), v 80. letech pak hrál v řadě televizních pohádek, ale i v seriálech (Sanitka, 1984; Bambinot, 1984). Pokud dostal velkou, potažmo hlavní roli, pak se jednalo o nepříliš kvalitní scénáře (Já nejsem já, 1985; dále například televizní šéfovská série režiséra Hynka Bočana). Významná byla Nárožného práce pro děti, namluvil několik večerníčků (Mach a Šebestová, Hugo z hor, Žofka a spol.), pracoval také pro rozhlas. V 90. letech ubylo rolí cholerických pedantů, nicméně Nárožný nadále točil několik filmů a televizních inscenací ročně. Hrál například v pohádkách (Nesmrtelná teta, 1993; Kouzelný měšec, 1996), širší herecký rejstřík prokázal ve filmu Jedna kočka za druhou (1993), z televizních počinů stojí za zmínku komedie Tři Alberti a slečna Matylda (1994), později válečné drama Útěk do Budína (2002). Výrazně se prosadil také v televizi Nova, kde hrál v nekonečném seriálu Hospoda (1996), poté byl moderátorem zábavného pořadu Zlatíčka, dnes jej můžeme vidět v poměrně velké roli v seriálu Pojišťovna štěstí (2005-2007). Petr Nárožný je ženatý a s manželkou Ivou, rozenou Černou, má dvě děti.