Alda Mangini

Italská herečka Alda Mangini zanechala výraznou stopu ve dvaceti filmech, její uměleckou kariéru ale ukončila předčasná smrt. Narodila se v Miláně a od dětství měla touhu prosadit se na jevišti, se svým sopránovým hlasem začala účinkovat v divadle, mezitím studovala zpěv a koncem třicátých let našla v Římě zázemí jako operní zpěvačka malých rolí, časem se ale stala pěveckou hvězdou v rozhlase. V divadle se koncem třicátých let zařadila mezi vyhledávané operetní subrety, v návaznosti na její účinkování před rozhlasovým mikrofonem přišla i první filmová role v polodokumentárním snímku TADY JE RÁDIO (Ecco la radio, 1940). Jako herečka se poprvé objevila ve filmu MARNOSTI (Vanita, 1947), na přelomu 40. a 50. let odehrála několik vedlejších rolí v dobově velmi úspěšných komediích s populárním komikem Toto (CÍSAŘ Z CAPRI - L´imperatore di Capri, 1949), ve filmu TOTO HLEDÁ PŘÍBYTEK (Toto cerca casa, 1950) s ním vytvořila i ústřední manželský pár. Kromě účasti v dalších snímcích nenáročného komediálního ražení se objevila také v přepisu románu Alberta Moravii ŽENA Z PROVINCIE (La provinciale, 1953) nebo v dramatu SNADNÉ ROKY (Anni facili, 1953) v režii Luigiho Zampy. Od roku 1940 byla Alda Mangini vdaná, jejím manželem byl zpěvák Alfredo Clerici (1911-1999), s nímž také častu spolupracovala. I když počátkem padesátých let stále aktivně působila v divadle, rozhlase i filmu, její aktivity začala omezovat zákeřná choroba. Alda Mangini naposledy před kamerou stála v adaptaci populární operety KRAJ ZVONEČKŮ (Il paese dei campanelli, 1954), zemřela krátce poté 19. července 1954 týden po svých 40. narozeninách.