Marcel Mouloudji

Všestranně nadaný francouzský umělec Marcel Mouloudji se proslavil především jako zpěvák a hudební skladatel, v mládí ale odehrál také řadu velkých rolí ve filmu. Marcel Mouloudji byl rodákem z Paříže, jeho otec Kabyl pocházel z Alžíru, ale od mládí pracoval jako zedník ve Francii, po sňatku s Eugénií Roux (ta pocházela z Bretaně) se usadil v Paříži. Spolu s bratrem André vyrůstal Marcel v nepříliš utěšených poměrech, od dětství se oba uplatňovali jako pouliční dětští zpěváci. V podstatě na ulici jej objevil významný herec Jean-Louis Barrault, který jej angažoval pro divadlo, poté Marcel Mouloudji absolvoval hereckou průpravu pod vedením Charlese Dullina. Jako pouliční zpěvák ostatně debutoval i před filmovou kamerou (JENNY, 1936), větší příležitost dostal v příběhu o nesvárech mezi dětmi ze dvou sousedních vesnic VÁLKA KLUKŮ (La guerre des gosses, 1936). Velké role pak hrál v dodnes uznávaných dramatech z prostředí dospívajících delikventů ZMIZELÍ ZE SAINT-AGIL (Les disparus de Saint-Agil, 1938) a PEKLO ANDĚLŮ (L’enfer des anges, 1941). Za druhé světové války se jako člen Komunistické strany musel částečně skrývat v ilegalitě, s upraveným jménem ale příležitostně znovu hrál ve filmech, zmínku si zaslouží kriminální drama Henriho Decoina NEZNÁMÝ V DOMĚ (Les inconnus dans la maison, 1942), kde hrál židovského studenta Ephraima Lusku. Za války se také seznámil s herečkou Louise Fouquet (1918-1999), která byla později jeho manželkou a také dlouholetou manažerkou (po svatbě vystupovala pod jménem Lola Mouloudji). Po válce začal znovu aktivně veřejně vystupovat, zpíval a hrál v kabaretech, profesi herce i zpěváka úspěšně spojil například ve filmu DŮM BONNADIEUOVÝCH (La maison Bonnadieu, 1951). Pozornost si zaslouží dvojí spolupráce s režisérem André Cayattem, v jeho justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950), v mezinárodním měřítku pak zaujal hlavní úlohou mladého vraha Reného ve filmu VŠICHNI JSME VRAHOVÉ (Nous sommes tous des assassins, 1952). V roce 1954 byl za tuto kreaci nominován na cenu BAFTA. Poté odehrál ještě několik středně velkých rolí, naposledy jej diváci v kinech mohli vidět v dramatu ÚKRYT (La planque, 1962). V poválečném období se Marcel Mouloudji ale začal prosazovat především jako zpěvák, od počátku padesátých let mu vycházely gramofonové desky. Nejen svou písňovou tvorbou, ale i veřejně proklamovanými názory stále dával najevo své levicově a antimilitaristické přesvědčení, takže se často střetával s cenzurou a kritikou politiků. Po nevydařeném manželství vystřídal několik dalších partnerek a měl dvě děti, syna Gregoryho (*1960) a dceru Annabelle (*1967), která se později prosadila jako zpěvačka a herečka. V roce 1970 účinkoval v Théâtre de la Porte Saint-Martin v muzikálu Letní sníh, velký comeback se mu podařil v roce 1975 na jevišti slavné pařížské Olympie, později vydal poslední dlouhohrající desku (Inconnues, 1980) a uspořádal velké koncertní turné po Francii. Kromě toho se s přibývajícím věkem začal věnovat malování, k němuž tíhnul již od dětství, vydal také tři autobiografické knihy. Zánět pohrudnice v roce 1992 mu značně poškodil hlasivky, přesto později ještě veřejně zpíval. Marcel Mouloudji zemřel 14. června 1994 ve věku 71 let. Jeho jméno nese jedno pařížské náměstí, pojmenována po něm byla také ulice v Lyonu a škola v Suresnes, kde dříve žil.