Stellio Lorenzi

Francouzský režisér Stellio Lorenzi proslul především svými televizními projekty v historickém žánru, jako tvůrce celovečerních snímků má na svém kontě jediný film. Lorenzi se narodil v Paříži a vyrůstal v Cannes, jeho otec pocházel z Itálie. Koncem třicátých let se vrátil do Paříže a studoval matematiku, poté se pokusil o studium architektury na École Polytechnique, tehdejší okupační zákony ve Francii ale neumožňovaly vysokoškolské studium adeptům, kteří neměli francouzskou národnost. Za druhé světové války tedy Stellio Lorenzi studoval na filmové škole IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques). Na pozici asistenta režie se poprvé podílel na filmu FALBALAS (1945) režiséra Jeana Beckera, poté spolupracoval s dalšími režiséry, zmínku si zaslouží několikerá účast na filmech Louise Daquina (PRVNÍ PO BOHU – Maitre apres Dieu, 1951). Počátkem padesátých let začal Stellio Lorenzi spolupracovat s francouzskou televizí, realizoval přenosy řady představení osvědčených divadelních her. V rámci tvorby francouzské televizi si Stellio Lorenzi vybudoval nesmrtelný pomník díky historickému cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS. Tento seriál se vysílal v letech 1957-1966 a ve více než hodinových epizodách zpracovával dobře známé i dávno zapomenuté příběhy z francouzských dějin. Cyklus LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS měl celkem 39 dílů, Stellio Lorenzi jich režíroval 24, na některých se podílel i jako spoluautor scénáře. Několik epizod dodnes patří do zlatého fondu tehdejší francouzské televizní tvorby a v nedávno době vyšly také na DVD. Týká se to hlavně úspěšných dvou na sebe navazujících epizod z doby francouzské revoluce (TEROR A CTNOST: DANTON – La terreur et la verte – Premiere partie: Danton, 1964; TEROR A CTNOST: ROBESPIERRE – La terreur et la verte – Seconde partie: Robespierre, 1964), dále to byly příběhy ze středověku jako TEMPLÁŘI (Les templiers, 1961) nebo KŘIŽÁCI (Les Cathares, 1966). Do historických kulis byl ostatně zasazen i jediný Lorenziho celovečerní film DVĚ LÁSKY FILIPA MARCENATA (Climats, 1962), mezitím se v televizi věnoval mimo jiné i prezentaci ruské klasiky (PIKOVÁ DÁMA – La dame de pique, 1958; STRÝČEK VÁŇA – Oncle Vania, 1962; ZLOČIN A TREST – Le crime et le châtiment, 1971). Za útlumem v Lorenziho aktivitách stojí jeho nepříliš zdařilé angažmá v politicky vyhroceném roce 1968, později se ale uvedl čtyřdílným seriálem o slavné justiční kauze se špionážním pozadím ROSENBERGOVI NESMĚJÍ ZEMŘÍT (Les Rosenberg ne doivent pas mourir, 1975), jeho tvorbu uzavírá životopisný seriál ZOLA (Émile Zola ou La conscience humaine, 1978). Od roku 1980 byl Stellio Lorenzi výkonným producentem francouzské televizní stanice Antenne 2, nepodařilo se mu ale prosadit všechny plánované projekty, opět z historického žánru. Svou uměleckou dráhu nakonec zakončil jako poradce ředitele zmíněného veřejnoprávního kanálu francouzské televize Antenne 2. Stellio Lorenzi zemřel následkem rakoviny 25. září 1990 ve věku 69 let. Měl dva syny, Jeana-Louise a Antoina, oba též pracují jako režiséři v televizi a filmu.