Vladimír Mišík

"Slavík": v 1. 10: 1979, 80 (10), 82 (8) a 83 (9).

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Vladimíra Mišíka: ...my jsme ten rock, kdy se lidi odvazovali, vždycky prokládali baladami. Na našich koncertech nepropukalo to třeštění, které se už nedá zarazit a skončí, až když se rozštípou všechny židle v sále./1/ ...Hospody, hotely, večírky, alkohol a fanynky. Ale ono to nikdy nebylo tak žhavý, jak se to traduje. Ne, že by se nic nepřihodilo. Bylo období, kdy jsme jeli na plný pecky na jevišti i mimo něj. Jenomže to nejde dlouho, zvláště, když se hodně cestuje, a my jsme taky měli pětadvacet koncertů za měsíc. Zastaví se to na pudu sebezáchovy a pár kamarádů, který ten pud zradil, to nepřežili./2/ ...Muzika je můj životabudič, je to vzrušení, který se nedá ničím nahradit. Když se podaří koncert, v sále to jiskří, mezi jevištěm a hledištěm běhají proudy úžasný energie, tak potom přijde stav fantastický euforie. Rozumím feťákům a je mi líto, že si to nemůžou opatřit tímhle způsobem. Připadám si pak lehkej, vyrovnanej, očištěnej, mám úplně hmatatelnej pocit, jak se ve mně rozlejvá mír a ticho./3/ /1-3, z pořadu Na plovárně, ČT 2002/