Pavol Mikulík

Herec a režisér Pavel Mikulík se kromě své umělecké činnosti věnoval také pedagogické práci a r. 199o byl jmenován prorektorem bratislavské Vysoké školy muzických umění. Mezi svými kolegy byl Mikulík znám také jako vynikající kuchař. „Gastronomie je mým koníčkem a tak svou oblíbenou specialitu vlastně žádnou nemám. Kdyby ale v mezinárodní kuchařské knize byly jednou uvedeny Smažené višně á la Mikulík, nebylo by to nepříjemné. Dost se také věnuji proslulé čínské kuchyni. V divadle jsem mimo jiné známý svou čočkovou polévkou, kterou mí kolegové nazývají jemná čočková polévka,“ přiznával Mikulík často v rozhovorech o vaření. Oč zářivější uměleckou kariéru Mikulík prožíval o to víc mu osud v soukromí nepřál. Pavel Mikulík se ženil za poněkud neobvyklých okolností, kdy jeho nastávající byla již těhotná, ale ne s ním. Když se jim pak narodil druhý syn, nedělal P. Mikulík mezi vlastním a nevlastním klukem vůbec žádné rozdíly. Po šestadvaceti letech společného života se Mikulík rozhodl od ženy i obou synů odejít a začít nový život. Bylo léto r. 1993 a on tak prožíval velmi těžké životní období. Zřejmě dlouhotrvající stres zapříčinil, že se ve výtahu košického hotelu Slovan sesul k zemi. I když bylo poledne liftboy si myslel, že je opilý a tak ho odnesl na pokoj. Večer jej kolega S. Dančiak našel už v bezvědomí. V nemocnici se Mikulík probral až po dvou měsících s informací, že ve svých necelých 5o-ti letech prodělal mozkovou příhodu. Později na Mikulíka čekali ještě dva srdeční infarkty a v r. 2oo5 se musel vyrovnat s další vážnou nemocí. Nepříjemná gangréna způsobila, že mu lékaři museli amputovat pravou nohu, po níž zůstal Mikulík připoutaný na invalidní vozík, i tak se ale dokázal s osudem srovnat a vrátit se na své milované jeviště. Nakonec Pavel Mikulík zemřel na selhání srdce ve věku 63 let. Divadlo: Pavel Mikulík se na divadelních prknech činohry bratislavského Slovenského národního divadla poprvé objevil v r. 1964 coby student Vysoké školy muzických umění a po absolutoriu do zmiňovaného hereckého souboru také nastoupil. I když Mikulík vytvořil přední role také v bratislavském Divadle na Korze byl převážně členem činohry Slovenského národního divadla a na tři sezony se také stal uměleckým šéfem tohoto souboru. Na zdejších prknech bylo Mikulíkovi dopřáno být jak klasickými postavami stěžejního repertoáru, tak historickými osobnostmi. Hrál Matěje Bela v Solovičově hře Zvon bez věže stejně jako Kulygina v Čechovových Tří sestrách. Ke konci svého života se i přes vážný tělesný handicap na jeviště vrátil. Představení Na konci hry, vněmž hrál Jaspera, bylo také poslední inscenací, v níž bylo možno herecké umění Pavla Mikulíka vidět a bylo natolik strhující, že mu vyneslo prestižní ocenění i trvalý záznam na televizní pás. Film a televize: Pavel Mikulík patřil mezi nejobsazovanější slovenské umělce jak na divadle, tak ve filmu či v televizi. Před kamerou debutoval ve 2o-ti letech jako tajemník Okresního výboru ve filmu Každý týden sedm dní a v podobných drobných rolích jme jej mohli vidět třeba ve filmu Do posledního dechu, Na pokraji rozumu nebo ve snímku Jižní pošta. Mikulík v několika případech ztvárnil také historické postavy, z nichž stojí za připomenutí Laurens de Geer ve velkofilmu Putování Jana Amose režiséra Otakara Vávry. Herectví Pavla Mikulíka ale zůstane natrvalo zapsáno v paměti diváků díky titulní postavě doktora Harmaty v psychologickém filmu Štefana Uhera Správce skanzenu nebo díky roli rychtáře v Jakubiskově filmové pohádce Perinababa. Filmových nebo televizních postav ztvárnil Mikulík více než dost a často byl obsazován i do seriálů, pročež jej známe z Jakubiskovy Tisícročné včely i z Moskalykova Dobrodružství kriminalistiky. V přemíře postav P. Mikulíka zaujímají místo také jeho titulní postavy v televizních inscenacích Hra na vraha nebo Neznámý. Pro svůj vstřícný postoj ke kulinářskému řemeslu byl Mikulík často zván i do televizních programů o jídle a díky tomu se stal průvodcem a moderátorem několika dílů pořadu Vařím, vaříš, vaříme. K posledním velkým filmovým rolím Pavla Mikulíka patří král Filip v Párnického koprodukční československo-německé filmové adaptaci pohádky Šípková Růženka. Ke konci své umělecké kariéry se Pavel Mikulík dočkal vlastního televizního medailonu a před kamerou jsme jej naposledy mohli vidět při natáčení televizního záznamu divadelního představení Na konci hry. Tituly a ocenění: V r. 1989 získal Pavel Mikulík za roli doktora Harmaty ve filmu Správce skanzenu Cenu za mužský herecký výkon 27. ročníku Festivalu českých a slovenských filmů Mladá Boleslav. Za ztvárnění hlavního hrdiny v představení Na konci hry si P. Mikulík vysloužil ocenění Křišťálové křídlo a ke konci profesní kariéry byl Pavel Mikulík v r. 2oo5 uveden za své celoživotní dílo do Síně slávy jako Osobnost televizní obrazovky. Spisovatelská tvorba: Pavel Mikulík vydal r. 2oo3 knížku příběhů ze života herců pod názvem A just ne! Divadlografie herecká i pěvecká (výběr): ? – Whilliam Shakespeare - Richard III.; Arthur Miller – Smrt obchodního cestujícího; 1984 – Osvald Zahradník – Čas do svítání (německý lékař); Anton Pavlovič Čechov – Tři sestry (Kulygin); Jan Solovič – Zvon bez věže (Matěj Bel); 2ooo - Simon Gray - Na konci hry (Jasper); ... Filmografie herecká (výběr): 1964 – Každý týden sedm dní (tajemník Okresního výboru); 1969 – Od čtvrtka do zmrtvýchvstání (Jakub); Slavní detektivové a volské oko; 1972 – Věčně mladá historie (Veliaminov); 1973 - Vyměněná princezna; 1974 - Kdo odchází v dešti (mluví Družka); Netrpělivost srdce (poručík Ferenc Hawliczek); Tajný agent; 1975 – Setkání (mluví dvacetiletého Petra); Schody z mramoru; Zamilovaný lev (Loll); 1976 – Do posledního dechu (Čaran); Krátký život (mluví Karla); Mario a kouzelník (Meyden); 1977 - Bludička (Reiner); Gomez; Popleta; 1978 - Dnes platí regulační stupeň č. 6; Na pokraji rozumu; Zbojníci; 1979 - A poběžím až na kraj světa (lékař); Odveta (Richter); 198o – A teď se rozhodni; Pravnučka čarodějnice; Toto léto doma (mluví Dubnianského); 1981 - Nedokončená partie; 1982 – Krkavci; Kronika; 1983 – Brouk v hlavě; Klíče od města; Krokodýl; Oči plné sněhu; Putování Jana Amose (Laurens de Geer); Radost žít; Tisícročná včela (Julo Mitron); 1984 – Jan Literát; Lucerna malého plavčíka (Králík); Lev Tolstoj (zeměměřič); Loktibrada; Ludmilka; Martyre de Saint Sébastien; O slávě a trávě (povídka Jana – manžel); Profesor na bílém koni; Zločin Arthura Savilla; 1985 - Hluchý muž na hranici; Jak se husar učitelem stal; Perinbaba (rychtář); Sršni v úlu; 1986 – Eygletiérovi; Král a pohádkář; Zakázané uvolnění (docent Takáč); 1987 – Jižní pošta (Gonda); Kdo zaplatí kalhoty; Koník z ebenu; O živé vodě (mluví Černobradého); Sestry; Smrt s fotografií; Úsměv ďábla (Kren); 1988 – Hurá za ním (poručík Paleček); Případ poručíka Seeborna; Správce skanzenu (doktor Harmata); 1989 - Evropa tančila valčík; Kamarádi; Kameny; Montiho čardáš (mluví Kula); Paní Berta Garlanová; 199o – Černý princ; Fuente ovejuna; Šípková Růženka (král Filip); 1991 – Dobrodinec; Havran; Kolo osudu; Poslední; Vařím, vaříš, vaříme; 1992 – Dobrodružství kriminalistiky (komisař Limoni); Hra na vraha; Chaos; Neznámý; 1993 - Pustina lásky; 1999 - Na plné pecky; 2oo1 – Pavel Mikulík (sám sebe); 2oo2 - Na konci hry (Jasper); ...