Jaroslav Horáček

Jaroslav Horáček patřil k basistům, kteří se výrazně prosadili po 2. světové válce a vyznačoval se krásným kovově znějícím hlasem, ve vyšších polohách příjemně barytonově projasněným. Zpěvák vitální postavy a bez výraznější námahy schopný odzpívat s plným hlasovým nasazením i několik rolí v jeden den. Vše začalo v Děhylově nedaleko Opavy, kde se narodil 29. dubna v roce 1926 do rodiny železničáře. Rodina Horáčkova se několikrát musela přestěhovat z místa na místo, protože v té době byli železničáři státními zaměstnanci a museli se přemísťovat podle potřeby dráhy. Za pobytu v Chronicích malý Jaroslav začal zpaměti přehrávat jednoduché písničky na housle za pomoci místního šumaře. Po návratu rodiny do Děhylova se Jaroslav učil na housle u děhylovského pošmistra. V letech 1937 až 1941 studoval na gymnáziu v Hlučíně, odkud z kvarty přestoupil na obchodní akademii v Ostravě. V té době již statoval v ostravské opeře. Po uzavření školy nacisty v roce 1942 musel pracovat na šachtě a ve zpěvu, který jej silně přitahoval se zdokonaloval u různých soukromých učitelů zpěvu v Ostravě. Na počátku ledna roku 1943 s jistou dávkou pokory,ale i troškou drzosti, oslovil šéfa ostravské opery Jaroslava Vogla, který rozpoznal i po zazpívání lidové písně, že má před sebou mimořádný talent a okamžitě Jaroslava Horáčka angažoval jako II. bas. Od tohoto okamžiku se stal z Jaroslava Horáčka operní zpěvák na plný úvazek a po měsíci už byl obsazován do některých rolí a zpíval sólo v Mozartově Únosu ze Serailu. Horáčkovými učiteli za pobytu v Ostravě byl barytonista Eduard Hrubeš, později Rudolf Vašek, tenorista Valentin Šindler. Posun ve využití Horáčkova hlasového potenciálu a jeho ovládaní, bylo spojeno s učením u jihoslovanského tenoristy, stálého hosta ostravské opery Petara Burji. V Ostravě si odbyl Jaroslav Horáček svá učňovská léta a po dvou letech ve sboru byl po otevření nového divadla v Opavě od září roku 1945 Horáček angažován jako sólista, čtvrtý basista. Jeho první role byla spojená se zahajovacím představením Smetanovy Prodané nevěsty, kde zpíval roli Kecala a dosáhl okamžitého úspěchu. Ve velmi krátké chvíli nastudoval takřka deset složitých smetanovských pěveckých rolí, např. v Hubičce, Wolframa Olbramoviče v Braniborech v Čechách, Mumlala ve Dvou vdovách, Raracha v Čertově stěně aj. Úspěšný byl i v rolích z Dvořákova operního díla. Jeho bas zazněl i v dílech cizích operních skladatelů - Donizettiho, Gounoda, Bizeta, Mozarta, Verdiho a dal. Po pravidelném hostování v Ostravě kolem roku 1950, se stal od roku 1951 Horáček stálým členem operního souboru divadla, ve kterém původně začínal.. Pohostinsky vystoupil poprvé v Národním divadle v Praze 24. května roku 1952 ve své oblíbené úloze Kecala v Prodané nevěstě a následovaly další role v Dvořákově Jakobínu a Rusalce. Od září 1953 se stal sólistou opery Národního divadla. Již v roce 1954 se zúčastnil mezinárodní pěvecké soutěže v rámci Pražského jara a obsadil v ní třetí místo a získal titul laureáta. V následujících letech se stal jedním z nejvíce obsazovaných operních pěvců pražského Národního divadla a do roku 1998 vytvořil takřka 200 rolí během své pěvecké kariéry. Při zahraničních vystoupeních byl schopen zpívat v mateřském jazyku, ale i polsky, německy, anglicky, francouzsky, italsky, rusky. V roce 1977 v Bostonu nastudoval Prodanou nevěstu v kostýmech z pražského Národního divadla a Její pastorkyňu a jiné. Významné jsou i jeho režie Mozartova Tita na malé scéně milánské La Scaly s italskými sólisty pod taktovkou Nina Sansogniho v roce 1966. Významnou část Horáčkova pěveckého díla představuje také nejen jeho zpěv koncertní a komorní,ale také zpěv oratorní a kantátový. Od roku 1961 učil na pražské Konzervatoři a vychoval řadu operních pěvců. Za své celoživotní dílo byl oceněn Cenou Thálie 2005. Operní pěvec Národního divadla v Praze, Pavel Horáček je synem Jaroslava Horáčka. Pěvec Jaroslav Horáček zemřel v Praze 16. února roku 2011, ve věku nedožitých 85 let. Erkul