Taťjana Medvecká

Taťjana Medvecká se narodila v Praze, ale po obou rodičích má slovenské kořeny. Od dětství recitovala a věnovala se baletu, navštěvovala také literárně dramatický kroužek na Lidové škole umění, její cesta ke studiu herectví byla tedy jasnou volbou. Na DAMU byla přijata již z druhého ročníku gymnázia, studium absolvovala v roce 1975. Již za studií hostovala v Národním divadle, od roku 1975 je stálou členkou jeho činohry. Již ve svých začátcích zabodovala u diváků i kritiky svým nevšedním pojetím mladých temperamentních dívek (Milenci z kiosku, Stará historie). Záhy ale prokázala i mimořádné schopnosti charakterního herectví propojené navíc s pěveckým talentem a smyslem pro krásu mluveného slova. Prosadila se ve hrách Naši furianti, Ženitba, Běsi, Zahradní slavnost, v poslední době například Krvavé křtiny. V 90. letech pak pohostinsky účinkovala také na dalších scénách, například v Rokoku (Oddací list), v Dejvickém divadle (Její pastorkyňa) nebo v Divadle Na zábradlí (Platonov). Přelom tisíciletí pak Medvecké přinesl satisfakci za její dlouholetou oddanost jevištní práci; je dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie za role ve hrách Marie Stuartovna (2000) a Poprvé vdaná (2002). Práci před kamerou zahájila menší rolí v televizním filmu HVĚZDA PRVNÍ VELIKOSTI (1973) ještě za studií, ve filmu se pak objevila poprvé po boku Jiřího Schmitzera v kultovní komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO (1976). Medvecká od mládí žila především pro divadlo, což se také odrazilo v její nepříliš významné, ani nijak početné filmografii. Větší role dostala ve filmu TAJEMSTVÍ OCELOVÉHO MĚSTA (1978), dále pak v historickém dramatu VERONIKA (1985), za který byla také oceněna na domácím filmovém festivalu v Mariánských Lázních. Její další hlavní role v komedii ZLATÁ SLEPICE (1980) je dnes již zapomenuta. V 90. letech se pak před filmovou kameru vrátila jen jednou, a to v nepříliš povedené komedii NEBÁT SE A NAKRÁST (1999). O to více se realizuje v televizi, která jí v mládí poskytovala především role princezen nebo venkovských dívek v pohádkách, později se ale vypracovala k charakterním rolím, jimž ve zralém věku dodala své osobité herectví. V nikoli hlavních, nicméně kvalitních úlohách jsme ji mohli vidět například v televizních filmech NOC PASTÝŘŮ (1992), ZÁMEK V ČECHÁCH (1993) nebo MANŽELKA RONALDA SHELDONA (2001). Hrála také v řadě televizních seriálů, účinkovala též v televizních adaptacích divadelních her. Na filmovém plátně jsme mohli v poslední době vidět Medveckou v pohádce NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKA (2007) nebo v historickém velkofilmu BATHORY (2008). Výraznou součástí práce Taťjany Medvecké je dabing a účinkování v rozhlasu. Již od mládí promlouvaly jejím hlasem neherečky v některých českých filmech, svůj specificky zabarvený hlas pak uplatnila ve výborných dabingových kreacích v řadě slavných filmů, jako např. A co dál, doktore? (Barbra Streisand) nebo Thelma a Louise (Susan Sarandon). Právě za namluvení Susan Sarandon ve filmu Thelma a Louise dostala v roce 1997 Cenu Františka Filipovského za dabing. Stejně tak našla široké uplatnění i v rozhlase, kde se stala vítězkou posluchačské ankety Neviditelný herec. Taťjana Medvecká je vdaná, jejím manželem je scénárista, dramaturg a pedagog FAMU Jan Dufek (*1950). Mají spolu dvě dcery.