Michał Lorenc

Michal Lorenc patří k nejvytíženějším polským filmovým skladatelům. Narodil se v roce 1955 do rodiny známého varšavského advokáta, jenž jej zapsal do hudebních lekcí, kde se naučil hrát na piáno a kytaru. Dostal se však do konfliktu s otcem, jenž mu narýsoval právnickou dráhu, ve třinácti byl však pevně rozhodnut, "chci hrát". K tomu, že by rád skládal hudbu pro film ho přivedl dokument "Mondo Cane (1962), k němuž dodal hudební složku italský skladatel Riz Ortolani. Od té doby má jasno a po konfliktu s otcem, který nesdílel synovi představy, opouští Lorenc rodný dům a vydává se do Sopotu k hippií komuně a odtud do Bieszczady, zde potkává osobitné tvůrce studentské kultury 70. let: Wojciecha Bellona a Jacka Kleiffa. První jej zapřahá do své hudební skupiny nesoucí název "Wolna Grupa Bukowina" a druhý jmenovaný jej přesvědčí, aby skládal hudbu do kultovního studentského kabaretu "Salon Niezaleznych" (Keiff, Tarkowski, Waiss). Lorenc skládá písničky do pořadu Macieja Zebatego: "Zgryz" (1975-1978) uváděný v "Trójce", toho času komunistickou cenzurou nejnenáviděnější program polského rádia. Též píše knihu "Opowieść czerwcowa", jenž byla uznána jako debut roku (1977). Je konec let sedmdesátých a Lorenc skládá, zpívá a hraje písničky ve studentských kapelách, získává čím dál tím větší slávu, ale jeho největší touha, skládat filmovou hudbu, se mu zatím nevyplnila. Sice již zná spoustu režiséru, ale pořád se mu je nedaří přemluvit ke spolupráci, a protože nechce čekat, až mu některý otevře dveře k jeho kariéře ve filmu, zůstává klávesistou v populárním TV seriálu " Doktor Bognar" (1978), v režii Andrzeja Titkowa. Úspěch slušný, ale je to rok poznání, Michal skládá hudbu do televizního seriálu "Przyjaciele", režírovaný Andrzejem Kostenkem. Práce trvá dva roky a je to první velký úspěch mladého skladatele. Seriál dělaný pro samého Romana Polanského je prodaný do 60 zemí a hudba je dokonce vydaná ve Francii (RCA Victory). Sotva započatá kariéra je přervaná vojenskou službou. Kulturní život v Polsku umírá. Lorenc odjíždí na stipendium do Paříže, odkud se vrací do vlasti v roce 1984 a dává si slib, že bude skládat pro film. Po návratu se živí jako dělník v Szwecji a pomalu začíná skládat hudbu k televizním filmům. Konečně v roce 1986 přichází dlouze vytoužený biografový debut. Film "Luk erosa", vypráví o lásce v PLR, v režii Jerzego Domaradzkiego a film se stává hitem 80. let. Úspěch filmu dává Michalovi satisfakci za dlouhá léta čekání. Dalším životním setkáním se stal projekt režiséra Macieja Dejczera: "300 mil do nieba" (1989), který vypráví skutečný příběh dvou chlapců, jenž utečou z komunistického Polska do Švédska. Cenzura již nemá čas film stopit v archívu, protože padá Berlínská zeď a filmu se dostává mezinárodního úspěchu a Lorencovi se dostává té cti, že je nominován na Felixe-Evropská filmová cena. Od toho momentu nabírá jeho kariéra na obrátkách, začíná psát hudbu do předních polských filmů a vavříny úspěchu v podobě cen se mu taky nevyhýbají. Americký týdeník "Variety" jej přirovnává k americkému skladateli Aaronu Coplandovi. V roce 1995 dostává nabídku, aby složil hudbu pro film režiséra Boba Rafelsona "Krev a víno", v hlavní roli s Jackem Nicholsonem. Jeho hudba byla vybrána 20th Century Fox pro Oskarovou nominaci za nejlepší hudbu. Další léta přinášejí další ceny, Lorenc má čím dál tím víc práce a komponuje pro několik filmů ročně. V roce 1999 získává za film "Nic"- Doroty Kedzierzawskiej, Grand Prix na Mezinárodním Festivalu Filmové Hudby v Bonnu. To je po amerických Oskarech, největší festival filmové hudby na světě. Lorenc stále spolupracuje s Maciejem Dejczerem, Filipem Bajonem, Jerzym Skolimowskim a českým režisérem Vladimírem Michálkem. Nebrání se však ani spolupráce s debutanty, složil hudbu do filmu Konrada Niewolskiego "Symetria", nijak se netají, že miluje Gospell a Boba Dylana.