Pavel Hromádka

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Pavla Hromádky: …Jestli si dobře vzpomínám na tehdejší svoje nezkušené uvažování, tak se mi zdálo, že DAMU tehdy byla podle mého příliš "televizní" a příliš tam šlo o slávu. O prosazování sebe. aspoň tak jsem to tehdy cítil. Bylo to v roce 1988. Naopak Brno s Divadlem Na Provázku, jak se to tehdy jmenovalo a jména lidí, kteří na té škole vystudovali, skrze to vše na mě působila nějaká lepší atmosféra. Když jsem začal dělat divadlo, měl jsem možnost setkat se s Hubertem Krejčím. Ten taky studoval v Brně. Zajímala mě divadla malých forem. To vše mluvilo pro Brno. Ale musím přiznat, že i to, že jsem očekával v Praze velký nával uchazečů a v Brně ne. Nic jsem neuměl, nějak zvlášť jsem se nesnažil dostat na školu za každou cenu, nemám divadelní dětství, já se věnoval sportu, ani jsem nikoho nevyhledal, aby mě na školu připravil. Chtěl jsem to jen zkusit, protože mě nenapadlo nic lepšího. A vyšlo to. No a tak tu práci dělám, když už mě vzali :-))) …ceny mě moc neoslovují. Spíš je pro mě odměnou, že za mnou někdo přijde i po letech a vzpomene si, že něco, v čem jsem třeba hrál i já, v něm stále zůstává, nese si to sebou. Ale samozřejmě každá cena trochu pošimrá ego... Sám jsem jich moc nedostal (že bych měl takový názor i proto :-) Doufám, že ne...), a tak mě šimrají všechny ty ceny kolegů a nebo divadla jako celku. A v poslední době si říkám, že na tom snad opravdu něco je, když už je těch cen tolik a neustávají. A cítím něco jako větší úctu před diváky. Něco jako že jsem jim vděčný za zájem a nerad bych je zklamal. Do Slováckého divadla jsem moc nechtěl jít. Když nabídka přišla, dlouho jsem váhal. Ale potřeboval jsem práci, tak jsem nakonec kývnul. A dnes jsem rád, že jsem v divadle, které je mezi nejlepšími v zemi - aspoň podle novinových titulků. A nejen to. Atmosféra je tu mezi lidmi opravdu dobrá. Lidi mají chuť do práce. Chtějí pracovat i na sobě, chtějí se zlepšovat. Nepomlouvají se (aspoň já o tom nevím). A to jsou věci, které mě dřív u kamenných divadel ničily... Takže můžu být rád, že můžu dělat práci v kolektivní atmosféře, kdy nám všem jde o jedno. To jsem si vždycky přál. A že by to mohlo vzniknout v kamenném divadle - to bych před lety nevěřil. …Manželku mám ze Zlína, to už není Slovácko. Moc nepiju. folklóru nerozumím. Jsem z Čech :-). Musím říct, že co se týká lidí a přátelských vztahů, mně bylo moc fajn na severní Moravě, v Šumperku. Tam jsem také poprvé zabloudil do církve, která má trochu tajemný název ROFC (Reach Out For Christ). A když jsem přišel na Slovácko, tak se "nějak" stalo, že jsem se octl v církvi Apoštolské. Přesněji - v jejím sboru v Uherském Brodě. Tak jestli mě Slovácko něčím oslovilo, jsou to tihle lidé. /NetHovor 6.2.2008