Alexandr Tatarskij

V roce 1974 ukončil Institut divadelní a filmové tvorby v Kyjevě (filmový dramaturg-odborný filmový redaktor). V roce 1975 absolvoval kurs animace při Gosfilmu Ukrajinské SSR. Od roku 1968 pracoval jako animátor pro Kyjevfilm. Zde se seznámil s I. V. Kovalovem. Od roku 1980 působil jako vedoucí studiové televizní skupiny. V osmdesátých letech absolvoval vyšší kurz pro režiséry a scenáristy. Tehdy vytvářel dětské televizní seriály. V roce 1988 na základě nového zákona o družstevnictví založil spolu I. V. Kovalovem první studio animované a produkční tvorby „Pilot“, které nepodléhalo státní kinematografii. Společně s A. Prochorovem zde působil jako pedagog a v roce 1997 vznikla televize TV-Pilot ve formátu 3D. Působil jako jeden z hlavních organizátorů při výchově nastupující mladé generace ruských animátorů na počátku 21. století. Zabýval se kresleným filmem a různými animačními technikami. Jeho práce byla oceněna mnohokrát v zahraničí - např. u nás na festivalu v roce 1999 ve Zlíně. Jeho filmografie obsahuje přes padesát filmů. Debutový film „Plastilinovaja vorona“ přinesl tehdy režisérovi nepříznivou odezvu u tehdejšího vedení studia: „Bezdějový film, který není zapotřebí sovětskému divákovi…“ Film tehdy zachránilo to, že ho shlédla Xenie Marinová a ukázala ho v pořadu „Kinopanorama“. Následovně film získal za hranicemi pětadvacet ocenění. K samotnému filmu Tatarskij uvedl: „Bydleli jsme tehdy na periferii Moskvy (Děgunino). Zde po celou noc spravovali vlak... Igor (Kovaljov) dělal nějakou úlohu pro loutky a já psal scénář k filmu Plastilinovaja vorona. Na kolenou jsem měl linkovaný sešit a básně Uspenského. A tehdy se stal zázrak... A začal jsem ho zapisovat... Já každý film mám v hlavě, zakryji si oči a tam běží můj film. Prožívám to jako malý chlapec, v nejlepší náladě, to je má spása. Opět jako Sysifos začínám valit svůj kámen. Dobře vím, že mi je padesát a nemohu se s tím smířit a nechápu, jak to se mnou proběhlo... A. Tatarskij zemřel v 56 letech.