Julius Matula

Matula pochází ze Slovenska, původně se aktivně věnoval sportu, prosadil se v pětiboji, v němž v letech 1962-1967 reprezentoval Československo, byl mistrem republiky a v roce 1966 obdržel čestný titul mistr sportu. Po ukončení aktivní sportovní kariéry začal studovat režii na FAMU, studium dokončil v roce 1971, ještě jako student natočil dva krátké filmy. Poté začal pracovat na Barrandově jako asistent režie, postupně se dopracoval k vlastní samostatné režii a scénáristické práci. Jeho první vlastní režií byla povídka Víkend v povídkovém filmu Motiv pro vraždu (1974). Celovečerním debutem Júlia Matuly byla nepříliš zdařilá komedie z venkovského prostředí Řeknem si to příští léto (1977). Matulova další tvorba byla žánrově nevyhraněná, jeho společenská dramata s nádechem socialistické propagandy upadla vesměs v zapomnění. Točil také filmy pro děti, ale nejednalo se o programové směřování tvůrce, nýbrž o nahodilé společenské zakázky – k Mezinárodnímu roku dítěte (1979) tak vznikl dětský film Indiáni z Větrova (1979), ke spartakiádnímu roku 1985 byl pak natočen film pro mládež Bloudění orientačního běžce (1985). Z dobového průměru mírně vyniká snad jen kriminální drama Muž na drátě (1986) s Jiřím Bartoškou v hlavní roli. Sázkou na jistotu pak byla pohádka Nebojsa (1988) natočená na základě klasických motivů. Vlastní životní zkušenosti z doby svého aktivního sportování zúročil Matula ve vlastním scénáři Stupně poražených (1988). Za své filmy obdržel Matula v letech 1984 a 1986 Cenu československého filmu. Poslední Matulův film, hudební komedie Volná noha (1989), zcela zapadl vzhledem k událostem nabitému přelomu let 1989-1990. V 90. letech pak Július Matula pracoval jako režisér českého znění zahraničních filmů, dnes je v důchodu. Július Matula je rozvedený, jeho manželkou v letech 1971-1988 byla herečka Helga Čočková (*1941), z jejich manželství se narodili dva synové. Helga Čočková hrála také ve většině manželových filmů a po dobu trvání jejich manželství vystupovala pod jménem Helga Matulová.