Jaroslav Mareš

Jaroslav Mareš byl synem písmomalíře a část dětství prožil ve Francii. Vyučil se strojním zámečníkem, ale touha po uplatnění ve filmu jej v době války přivedla do ochotnického souboru Aragon v pražských Strašnicích. Po válce pak zahájil profesionální kariéru na jevišti, zprvu v Divadle 5. května (1945-1948), pak v Divadle státního filmu (dnešní Karlínské divadlo, 1948-1952), nakonec téměř na čtyřicet let zakotvil v Národním divadle (1952-1988). Ve svých prvních rolích zaujal bezprostředním hereckým projevem, navíc zúročil své zkušenosti z války, stal se vyhledávaným představitelem nové nastupující generace, nicméně nikdy nehrál stěžejní roli. Později se přehrál do menších charakterních rolí, přičemž společným prvkem všech jeho postav byla vážnost a absence jakéhokoliv náznaku humoru. Vynikl například ve hrách Maryša nebo Strakonický dudák. Kromě divadla působil také v rozhlase a v 50. let i jako konferenciér na estrádách a v zábavných programech. Převážně vedlejší úlohy byly Marešovi souzeny i ve filmu; za svou kariéru natočil více než sto filmů, s dvěma výjimkami nikdy ale žádný film nestál na jeho výkonu. Jeho prvním vystoupením před filmovou kamerou byla menší role studenta ve filmu NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946), v následujících letech se pak objevoval v několika snímcích ročně (například v roce 1948 to bylo sedm filmů), z dodnes reprízovaných děl si jej můžeme připomínat v menších rolích ve filmech POSLEDNÍ MOHYKÁN (1947), DNES NEORDINUJI (1948) nebo PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949), později například v úloze montéra v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955). Za poměrně velkou roli v propagandistickém film ZOCELENÍ (1950) obdržel Jaroslav Mareš Státní cenu. Hned na počátku své filmové kariéry zaujal hlavní postavou Jana Skalníka v lyrickém filmu LÉTO (1948), ve svých dalších filmových rolích často oblékal uniformu. Z tohoto typu jeho hereckých kreací pak vyniká postava francouzského legionáře ve filmu ČERNÝ PRAPOR (1958), jehož umělecké kvality jsou ovšem diskutabilní. Menšími rolemi pak zaplnil řadu dalších a dodnes známých filmů i v dalších dekádách (AŽ PŘIJDE KOCOUR, 1963; LIMONÁDOVÝ JOE, 1964; PANE, VY JSTE VDOVA, 1970; NA PYTLÁCKÉ STEZCE, 1979). Od 60. let spolupracoval Jaroslav Mareš také s televizí, vidět jsme jej mohli například v řadě seriálů (SŇATKY Z ROZUMU, 1968; PAN TAU, 1971; ARABELA, 1980; MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, 1982). Po odchodu z Národního divadla pak svou hereckou kariéru uzavřel dvěma menšími rolemi v umělecky ceněných filmech DŮM PRO DVA (1988) a VOJTĚCH, ŘEČENÝ SIROTEK (1989). V roce 1982 se stal Mareš nositelem titulu Zasloužilý člen Národního divadla. Po svém odchodu do důchodu se prakticky úplně stáhl do soukromí a nadále již nevystupoval. Zemřel v Praze zcela zapomenut 22. října 2003 ve věku 82 let.