Alain Poiré

Na utváření podoby francouzské kinematografie druhé poloviny 20. století se podílelo několik významných producentů. Jednou z nejznámějších osobností v tomto oboru byl Alain Poiré, který pod hlavičkou společnosti Gaumont podpořil vznik desítek filmů různých žánrů a jeho jméno mohli v titulcích číst často i naši diváci. Poiré, vlastním jménem Alain Adrien Poiret, pocházel z Paříže, kde také vystudoval práva a začal pracovat pro významnou reklamní společnost Havas. Již v roce 1938 ale vstoupil do filmové společnosti SNEG (pozdější Gaumont), kde na pozici asistenta generálního ředitele měl zajistit finanční oživení. Společnosti SNEG (Societé Nouvelle des Etablissements Gaumont) zůstal Poiré věrný až do své smrti, tedy více než šedesát let. Svět filmu mu učaroval a od manažerských postů přešel koncem čtyřicátých let k produkci, protože se chtěl podílet na vzniku filmů. Hned první film, pod nímž je podepsán jako producent, ŠKŮDCI (Les Casse-pieds, 1948) režiséra Jeana Drévilla, získal ocenění nejen ve Francii, ale také v Belgii nebo Holandsku. Výčet filmů Alaina Poiré je bohatou přehlídkou úspěšných titulů různých žánrů a také řady režisérů, převládají ale tvůrci komerčně motivovaných titulů bez vyšších uměleckých ambicí. V padesátých letech se velké obliby dočkaly historické veselohry o krásné šlechtičně Caroline se slavnou Martine Carol v hlavní roli (ROZKOŠNÁ CAROLINE – Caroline chérie, 1951; ROZMARNÁ CAROLINE – Un caprice de Caroline chérie, 1953; SYN SLADKÉ CAROLINE – Le fils de Caroline chérie, 1955). Z umělecky hodnotnějších titulů připomeňme Bressonův film K SMRTI ODSOUZENÝ UPRCHL (Un condamné a mort s´est echappé, 1956) nebo dnes již méně známý, ale mezinárodně oceněný příběh kněze ze zajateckého tábora BEZ SUTANY (Le défroqué, 1954). Na dvou filmech z konce padesátých let se Poiré podílel i jako scénárista, šlo o kriminálky SVĚDEK VE MĚSTĚ (Un témoin dans la ville, 1959) a NOC ŠPIÓNŮ (La nuit des espions, 1959). Velký komerční úspěch v následujících letech zaznamenaly tři filmy o Fantomasovi natočené režisérem André Hunebellem (FANTOMAS – 1964; FANTOMAS SE ZLOBÍ – Fantomas se dechaine, 1965; FANTOMAS KONTRA SCOTLAND YARD - Fantomas contre Scotland Yard, 1966). S Louisem de Funesem pak produkoval i další filmy, nejúspěšnější z nich byl OSKAR (Oscar, 1967). Rok 1967 byl vůbec pro Poirého dobrou sezónou, v tomto roce za vstup do kin na jeho filmy platilo přes patnáct miliónů diváků jenom ve Francii. Podobně si mohl mnout ruce počátkem sedmdesátých let, kdy se podepsal pod filmy s J. P. Belmondem (MANŽELÉ Z ROKU II – Les mariées de l´an deux, 1971) nebo P. Richardem (ROZTRŽITÝ – Le distrait, 1970). Znovu točil také s L. de Funesem, častěji ale opět s Richardem (připomeňme například filmy o Velkém Blondýnovi) nebo Belmondem, jako producent zaštítil také vznik velmi úspěšných válečných komedií o sedmé rotě. Mezitím společnost SNEG změnila v roce 1975 název na dodnes existující firmu Gaumont a Poiré se stal ředitelem dceřiné společnosti Gaumont International. V roce 1985 pak obdržel čestného Cézara za celoživotní přínos francouzské kinematografii. Přední příčky v návštěvnosti kin na přelomu 70. a 80. let zajistily opět filmy s J. P. Belmondem (POLICAJT NEBO ROŠŤÁK – Le flic ou voyou, 1979; KAŠPÁREK – Le guignolo, 1980) a P. Richardem (ÚTĚK - La carapate, 1978; RÁNA DEŠTNÍKEM – Le coup du parapluie, 1980), největším úspěchem té doby byla ale komedie VEČÍREK (La boum, 1980). V následujících letech své aktivity pro film Poiré omezoval, ještě v závěru života se ale mohl těšit z úspěšné spolupráce s režisérem Francisem Veberem (BLBEC K VEČEŘI – Le diner de cons, 1998; KOndoMEDIE – Le placard, 2000). V roce 1996 byl dekorován nejvyšším státním vyznamenáním, Řádem Čestné legie. Alain Poiré zemřel následkem rakoviny 14. ledna 2000 krátce před 83. narozeninami. Jako producent realizoval přes 200 celovečerních filmů a většina z nich zaznamenala velký úspěch i za hranicemi Francie, což bylo dáno především účastí velkých hvězd francouzského filmu (L. de Funes, J. P. Belmondo, P. Richard, v dřívějších dobách Bourvil nebo slavné herečky Martine Carol a Michele Morgan). V roce 1988 vydal autobiografii 200 filmů na slunci (200 films au soleil). V těchto pamětech prezentoval své základní stanovisko, které vysvětluje jeho úspěch – žádná nuda a respekt k divákům. Se svou manželku Yvette Poiré-Gaubert (*1918) měl tři syny, všichni se pohybují v oblasti filmu a televize. Nejznámější z nich je Jean-Marie Poiré (*1945), úspěšný filmový režisér.