Emil E. Reinert

Emil Edwin Reinert pocházel ze statkářské rodiny z Haliče, která byla v době jeho narození součástí Rakouska-Uherska. Po první světové válce byla Halič začleněna do Polska a Emil získal polské státní občanství, po studiích na gymnáziu odešel do Francie, od dětství mu ostatně matka vštěpovala obdiv ke všemu francouzskému. V letech 1926-1930 studoval na Polytechnickém institutu v Grenoblu, kde uplatnil svůj zájem o fyziku, krátce pobýval na Korsice a v Maroku, jako inženýr se začal zabývat rozvojem energetických sítí. Díky své profesi se nakonec počátkem třicátých let dostal i k filmu a stal se jedním z prvních zvukařů ve francouzské kinematografii. Brzy dostal příležitost i v jiných oborech, působil například jako asistent režie, v roce 1932 začal točit vlastní krátké filmy. Jeho režijním debutem ve formátu celovečerních snímků byla komedie TREACHERY ON THE HIGH SEAS (1936), k jejíž realizaci byl přizván do Velké Británie. Ve Francii pak natočil film MODRÝ DUNAJ (Le Danube bleu, 1939), romantický příběh z prostředí dvou soupeřících cikánských klanů. Původní verze se ale do kin nedostala, protože filmové materiály nešťastnou náhodou shořely ve studiích v Saint-Cloud, film byl pak natočen znovu s jiným hereckým obsazením. Na počátku druhé světové války se Reinert připojil k polské armádě bojující ve Francii, po zranění pak většinu války strávil ve Švýcarsku. V roce 1945 získal francouzské občanství a vrátil se k filmování. Velký úspěch sklidila jeho komedie SPADLÝ Z NEBE (Tombé du ciel, 1946) vracející se k nedávné době německé okupace, do dvou filmů pak obsadil vycházející hvězdu Dany Robin (VĚJÍŘ - L'éventail, 1947). Sázkou na jistotu bylo i angažování populárního zpěvákala Luise Mariana (FANDANGO, 1948) nebo oblíbených herců typu Henriho Vidala (NÁBŘEŽÍ GRENELLE - Quai de Grenelle, 1950). Za film SCHŮZKA SE ŠTĚSTÍM (Rendez-vous avec la chance, 1949) byl v roce 1950 nominován na Zlatého lva na festivalu v Benátkách. Velkým triumfem byl dramatický příběh TAK KONČÍ NOC (Ainsi finit la nuit, 1949), který zabodoval kromě Francie také v Británii a v německy mluvících zemích. Na to pak navazoval mezník v Reinertově profesní dráze v roce 1951. Byl přizván k mezinárodnímu projektu PŘÍBĚHY Z PĚTI MĚST (A Tale of Five Cities, 1951), pro nějž natočil povídku z Paříže. Pak byl pozván do Rakouska, kde s obrovským nákladem šesti miliónů šilinků a účastí dvou tisícovek komparzistů realizoval životní příběh slavné panovnice (MARIA THERESIA, 1951) s Paulou Wessely v titulní roli. Své angažmá v Rakousku zakončil zdařilým filmem VÍDEŇSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (Abenteuer in Wien, 1952). Od prvopočátků filmu se v Evropě pohybovala řada režisérů, jejichž práce obsáhla natáčení v různých zemích, po druhé světové válce patřil Emil E. Reinert k těm nejvýznamnějším, jejichž tvorba měla mezinárodní charakter. K tomu mu pomohla i perfektní znalost několika jazyků, vzhledem ke svému původu mluvil polsky a německy, díky většině života strávené ve Francii ovládal francouzštinu, hovořil ale také anglicky, italsky a rusky. Krátce po válce se ve Švýcarsku oženil s Irene Kaeser, měli spolu jedno dítě. Emil E. Reinet zemřel následkem rakoviny ledvin 17. října 1953 ve věku padesáti let.