Willy Rozier

Francouzský režisér Willy Rozier tvořil v různých žánrech filmy spíše průměrné, což se odrazilo mimo jiné v často jen málo atraktivním hereckém obsazení, nelze mu ale upřít, že se mu několikrát podařilo zaútočit na přední příčky v návštěvnosti kin. Narodil se ve městě Talence v jižní Francii nedaleko od Bordeaux, jeho vlastní jméno bylo Xavier Vallier. Od dětství se věnoval sportu, především plavání, v plaveckém stylu prsa se v roce 1925 stal mistrem Francie, o tři roky později byl i reprezentantem na olympiádě v Amsterdamu. Jako sportovec se Willy Rozier od mládí setkával i s lidmi od filmu, kde nakonec našel uplatnění v různých profesích, zájem o sport mu ostatně umožnil i některé novátorské přístupy, například v roce 1949 si nechal pro film VRAK (L'épave, 1949) zhotovit kameru s možností natáčení pod vodou. Vraťme se ale zpět, již koncem dvacátých let 20. století se Willy Rozier - již s tímto uměleckým jménem - začal uplatňovat jako herec, v počátcích zvukového filmu odehrál několik i poměrně velkých rolí pod vedením významných režisérů jako byl například Anatole Litvak (ZÁHADNÝ PŘÍPAD DOVER-CALAIS - Calais-Douvre, 1931). Od herectví přešel již počátkem třicátých let k vlastní režijní tvorbě, počátky jeho režijní práce byly ve znamení zapomenutých filmů s neméně zapomenutými, byť ve své době populárními herci (ZLATÝ DÉŠŤ - Pluie d'or, 1935). Většinou točil podle vlastních scénářů, často ale vycházejících z literárních předloh. V době německé okupace zásoboval publikum melodramaty typu NADĚJE (Espoirs, 1941) nebo MELODIE PRO TEBE (Mélodie pour toi, 1942). I po válce se Rozier musel spokojovat s druhořadým hereckým obsazením, nutno ale přiznat, že několika mladým herečkám svými poměrně úspěšnými filmy pomohl ke zviditelnění, jmenujme alespoň Françoise Arnoul (VRAK - L'épave, 1949) nebo Brigitte Bardot (DÍVKA V BIKINÁCH - Manina, la fille sans voile, 1952), mezitím sklidil solidní divácký úspěch s příběhem manželské nevěry ve filmu PIGALLE 56 (56, rue Pigalle, 1949). Ve filmografii Willyho Roziera začaly v polovině padesátých let převažovat dobrodružné příběhy, připomeňme alespoň ty s titulním hrdinou agentem Callaghanem (PŘIPRAV SE NA HRU, CALLAGHANE - A toi de jouer, Callaghan, 1955; JEŠTĚ JEDNU WHISKY PRO CALLAGHANA - Plus de whisky pour Callaghan, 1955), v nichž titulní roli ztvárnil americký herec Tony Wright. Mezitím v Africe realizoval řadu krátkých dokumentárních filmů, do exotického prostředí ostatně situoval i další dobrodružné tituly, které však již neměly nijak velký ohlas. K devíti filmům byl i autorem scénáře, některé psal pod svým vlastním jménem Xavier Vallier, s prací na celovečerních i dokumentárních filmech mu pomáhala také jeho manželka Genevieve Chancel, která pracovala jako střihačka. Rozierovým posledním filmem byl snímek DORA LA FRÉNÉSIE DU PLAISIR (1976), opět natočený v Africe. Poslední léta života trápila Willyho Roziera nevyléčitelná nemoc a svůj život nakonec dobrovolně ukončil - zastřelil se 29. května 1983 ve věku 81 let.