David Lean

David Lean se narodil 25. března 1908 ve městě Croydon ve Velké Británii. Jeho rodiče byli příslušníky Společnosti přátel, křesťanského společenství známého pod názvem kvakeři. V dětství navštěvoval kvakerskou školu v Readingu. Z důvodů přísné výchovy a udržování tradic nesměl jako dítě navštěvovat kino a sledovat dění na filmovém plátně, přesto si cestu k filmu našel. V roce 1927 si našel zaměstnání ve filmovém studiu, kde začínal, tak říkajíc, od píky. Od práce poslíčka se postupně, do roku 1934, vypracoval až na střihače a editora hraných filmů. První režijní zkušenosti začal sbírat počátkem čtyřicátých let. Jako spolurežisér se podílel na filmech Major Barbara (1941, spol. r. Gabriel Pascal, Harold Frenchem) a In Which we Serve (Moře náš osud, spol. r. Noel Coward). Po této spolupráci, Lean s Cowardem, zakládají produkční společnost Cineguild. Výsledkem jejich práce jsou filmy, sága jedné anglické středostavovské rodiny This Happy Breed (Ten požehnaný rod, 1944), komediální fraška Blithe Spirit (Rozmarný duch, 1945) a drama Brief Encounter (Pouto nejsilnější, 1945). Na všech třech filmech se Lean podílel, mimo režie, i jako spoluautor scénáře. Za posledně zmíněný film si vysloužil nominace na dva Oscary, za nejlepší režii a společně s N. Cowardem, za nejlepší původní scénář. Na dvě ocenění byl nominován i za svůj následující film Great Expectations (Velké naděje/Nadějné vyhlídky, 1946) adaptaci hry Charlese Dickense. Látku tohoto autora zpracoval i ve snímku z roku 1948 Oliver Twist (1948). S úspěchem přišel i vliv na celkové dění v Britské kinematografii. David Lean je jedním ze zakladatelů britské filmové akademie (později přejmenované na Akademii filmových umění a televizního vysílání, zkráceně BAFTA) a v jejím čele působí, jako předseda, od roku 1947. Po několika filmech, víceméně, nevýrazných filmech, natáčí v roce 1954 komedii Hobson’s Choice (Hobsonova volba, 1954) s kterým získal hlavní cenu na MFF v Berlíně. První barevný film, Summertime (Letní opojení, 1955), v hlavní roli s Katherine Hepburn, natáčí v oce 1955 a opět je nominován v kategorii nejlepší režie na ceny Americké filmové akademie. Ani na potřetí se mu nominaci na Oscara nepodařilo proměnit ve vítězství, což jeho následující tvorba změnila. Volnou adaptací románu, jehož autorem byl Pierre Boulle, The Bridge on the River Kwai (Most přes řeku Kwai, 1957) zahajuje David Lean svoji úspěšnou etapu výpravných filmů. Hlavní roli, plukovníka Nicholse, hrál britský herec Alec Guinnes, který se objevil i v dřívějších filmech Davida Leana (celkem v šesti) a světovým hitem se stala i „pískaná“ píseň Colonel Bogey March autora Kennetha J. Arfolda, napsaná již v roce 1914. Natáčení probíhalo na Srí Lance a most postavený pro potřeby filmařů je dodnes oblíbeným cílem turistů. Film získal 7 Oscarů, včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii. Ještě s větším projektem, svou náročností, přichází v roce 1962. Životní osudy britského důstojníka Thomase Edwarda Lawrence (1888-1935) můžeme sledovat v dalším Leanově výpravném snímku Lawrence of Arabia (Lawrence z Arábie, 1962) natočeného podle Lawrenceových pamětí Sedm pilířů moudrosti. Hlavní postavu ztvárnil Peter O’Toole, jež se po natáčení zařekl, pod vlivem náročného natáčení, že v Leanových filmech už nikdy hrát nebude, tento slib, i přes veškeré pozdější nabídky, dodržel. Film opět získává sedm Oscarů. Leanovo veleúspěšné období uzavírá další, pětioscarová, adaptace románu, tentokrát od Borise Pasternaka, Doktor Zhivago (Doktor Živago, 1965). Film je pohledem, prostřednictvím života ruského lékaře a básníka Jurije Živaga, na část ruské historie ohraničené léty 1905-1929. z pochopitelných důvodů nemohlo probíhat natáčení v Sovětském svazu, a tak se záběry přírody natáčely ve Finsku a Kanadě, a ve Španělsku byly postaveny kulisy Moskevských ulic. Ve Španělských horách bylo postaveno i zasněžené uralské sídlo, jako náhražka sněhu posloužil mramorový prach. Jeho další filmy, Ryan’s Daughter (Ryanova dcera, 1970) a A Passage to India (Cesta do Indie, 1984) už takového úspěchu nedosáhly. Ve stejném roce, v němž uvedl na plátna kin svůj poslední výpravný snímek, byla oceněna i jeho celoživotní tvorba a zásluhy, britskou královnou byl povýšen do šlechtického stavu s právem nosit titul sir. V roce 1990 byl oceněn americkou filmovou akademií za celoživotní tvorbu a za přínos světové kinematografii. Dalšího z připravovaných projektů, adaptace románu Josepha Conrada Nostromo, se již nedočkal, David Lean umírá na rakovinu dne 16. dubna 1991. V souhrnu získaly všechny jeho filmy, v různých kategoriích, dvacet pět sošek filmového Oscara, což ho řadí, z tohoto hlediska, k nejúspěšnějším filmařům historie. I když jeho výpravné filmy zaznamenaly úspěch po celém světě, mnohé odborné kritiky, o díle tohoto režiséra, jsou ve vzájemném protikladu. V předešlém textu není zmínka o jeho soukromém životě, částečně proto, že sám o něm nehovořil a veřejně neprezentoval, a jelikož byl během svého života šestkrát ženatý, byl by to jen výčet jmen, svateb a rozvodů. Jediného potomka, syna Petera, měl se svou první manželkou Isabelou, se kterou byl ženatý v letech 1930-1936.