Nikolaj Ekk

Filmový a divadelní režisér Nikolaj Ekk se narodil v Rize 14. 6. 1902. Byl malířem, hercem a také propagátorem nových metod a postupů v kinematografii. Vystudoval nejprve Státní obchodní školu a poté Státní vysokou školu technickou, obor filmová technika a tvorba, kterou ukončil v roce 1928. V následujícím roce natočil krátkometrážní zakázkový film pro kožařský průmysl Kak nado i kak nenado /Jak se to má dělat a jak ne/ - 1929. Jako herec se stal členem souboru Majercholdova divadla v Moskvě a od roku 1930 připravoval natáčení svého prvního filmu, který byl dokončen pod názvem Puťovka v žizň /Cesta do života/ - 1931. Ekk byl spoluautorem scénáře spolu s Antonem Semjonovičem Makarenkem. Film byl současně prvním zvukovým filmem sovětského Ruska a dostalo se mu mimořádného ocenění na Benátském mezinárodním filmovém festivalu v roce 1932. Děj filmu zaujal diváckou veřejnost i mimo území země sovětů, když byl tématicky vztažen na problematiku bezprizorné mládeže ve městech na počátku dvacátých let. Mimořádně zdařilé jsou herecké výkony dětských představitelů. Ve filmu se objevily mimořádné herecké osobnosti Nikolaj Batalov, Ivan Kyryla či Michail Žarov. V roce 1935 vznikl pod režijním vedením Nikolaje Ekka film Karněval cvětov /Karneval květů/, který byl natočen jako barevný film využívající sovětský systém barevného filmu. V následujícím roce pak režisér Ekk natočil první oficiální sovětský barevný film za použití zahraničních filmařských technologií - Grunja Kornakova /1936/, také známý pod titulem Solověj - solovuško /Zpívej, slavíčku/. Film se tématicky týkal pracovních podmínek dělníků v továrně na porcelán. Sám Ekk si v tomto svém filmu zahrál roli strojvůdce Andreje. Film Soročinskaja jarmarka /Soročinský trh/ - 1939 byl natočen v kyjevských ateliérech a šlo o filmovou adaptaci Gogolovy povídky. V roce 1940 natočil Ekk další experimentální film s barvou Majskaja noč /Májová noc/ - 1940 opět pod literárního podkladu Gogolova. Po tomto filmu se Nikolj Ekk věnoval výlučně divadlu až do roku 1957, kdy s jeho nově namluveným úvodem, kterým byl nahrazen úvod přednesený hercem Kačalovem, byl do distribuce uveden nejlepší Ekkův film Puťovka v žizň. V roce 1962 byla uvedena Ekkova televizní inscenace Kogda idjot sneg /Když padá sníh/. Experimenty ve filmových technikách přitahovaly Nikolaje Ekka i koncerm šedesátých let minulého století, když v roce 1967 natočil a o rok později uvedl experimentální trojrozměrný film na stereoskopickém principu Čelověk v zelenoj perčatke /Člověk se zelenou rukavicí/ o sovětských artistech. Nikolaj Ekk patří mezi velké tvůrce rusko-sovětského filmu. Zemřel ve věku 74 let v Moskvě. Erkul