Hans Krása

Hudební skladatel Hans Krása se narodil 30. listopadu 1899 v Praze. Pocházel z národnostně smíšené rodiny - jeho otcem byl český právník a maminkou Němka židovského původu. Hudební talent se u malého Hanse projevil už v ranném dětství, odmalička hrál na klavír a housle. Také komponovat začal už jako chlapec. Vystudoval pražskou konzervatoř a ve studiu kompozice pokračoval na Německé hudební akademii v Praze. Po studijních pobytech v Paříži a Berlíně se vrátil do Prahy, kde nastoupil jako korepetitor v Neues Deutsches Theater. Tady poznal skladatele a dirigenta Alexandra Zemlinského, který měl velký vliv na jeho budoucí kariéru. Život Hanse Krásy se v té době vyznačoval značně bohémským stylem, přátelil se s mnoha německými intelektuály i s českými umělci, především malíři a muzikanty. Prohloubila se i jeho umělecká spolupráce s českou levicovou avantgardou. Hans Krása byl obdivovatelem Gustava Mahlera a cítil také velkou spřízněnost s francouzskou hudbu. Jeho uměleckým debutem se r. 1920 staly čtyři orchestrální písně op. 1 (4 Orchesterlieder - op. 1), podle díla Galgenlieder (Šibeniční písně) od Christiana Morgensterna. Dílo mělo pod taktovkou A. Zemlinskéhu premiéru v květnu 1921 a přineslo mladému skladateli široké uznání. V rychlém sledu pak následovalo mnoho dalších skladeb, které byla provedeny jak v Praze, tak i v zahraničí - např. v Curychu , Paříži a Bostonu. Velkým úspěchem byla i Krásova opera o 2 dějstvích Verlobung im Traum (Zásnuby ve snu , 1928-1930) podle románu F. M. Dostojevského. Ta byla poprvé provedena v Neues Deutsches Theater v Praze v roce 1933 a získala Cenu československého státu. Roku 1938 Krása, spolu se spisovatel Adolfem Hoffmeisterem, skládá své patrně nejproslulejší dílo - dětskou operu Brundibár o dvou sourozencích, kterým hodná zvířátka pomůžou k vízězství nad zlým flašinetářem. Po vytvoření Protektorátu začíná Krása naplno pociťovat útlak a represe kvůli svému židovskému původu. Ačkoliv veškerá kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná, ještě v polovině roku 1941 tajně nacvičil s několika dalšími přáteli Brundibára jako dárek k padesátinám ředitele židovského sirotčince na pražském Hagiboru. 10. srpna 1942 Krása byl poslán do ghetta v severočeském Terezíně, kam jej mnozí jeho spolupracovníci brzy následovali. Ani v tamních neradostných podmínkách ale H. Krása nesložil ruce do klína - nadále usilovně komponoval (Tři písně - pro baryton, klarinet, violu a violoncello - 1943, Předehra - pro malý orchestr -1943, Tanec - tanec pro smyčcové trio 1944, či Passacaglia a fuga - pro smyčcové trio - 1944), hlavně ale pomáhal organizovat umělecký život v ghettu. Přepracoval Brundibára a a ujal se vedení zkoušek na půdě Drážďanských kasáren. Nebylo to nic lehkého - do práce neustále zasahovaly transporty a dětské herce odvezené do koncentračních táborů na východě musely nahrazovat děti z nových transportů. Přesto se, více než dvou měsících zkoušení, konala 23. září 1943 v Magdeburských kasárnách premiéra. Opera měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz, tedy v průměru jedno představení týdně. Její úryvky se objevily také v nechvalně známém propagandistickém filmu "Theresienstadt" (známějším pod názvem Vůdce daroval Židům město), natočeném roku 1944 pro komisi Mezinárodního červeného kříže. Krátce po jeho dokončení byl Hans Krása spolu s mnoha dalšími diváky i protagonisty své opery zařazen do transportu, odjíždějícího z Terezína do polské Osvětimi. Ačkoliv mu v té době bylo pouhých 45 let, v koncentráku neprošel selekcí a byl poslán do plynové komory. Stalo se tak v říjnu roku 1944, tedy jen několik málo týdnů před osvobozením tábora