Bernard Borderie

Bernard byl synem francouzského filmového producenta Raymonda Borderie, který byl zakladatelem CICC (Compagnie industrielle et commercialle cinematographique). Díky otci přišel Bernard celkem logicky k filmu, kde začínal jako pomocný režisér, později se prosadil jako scénárista a nakonec i coby režisér. Jako režisér začal Borderie točit původně krátké filmy, jeho prvním celovečerním filmem byla kriminálka Les loups chassent la nuit (1952), kriminální filmy s nádechem dobrodružna jej provázely pak celá 50. léta. Výrazný úspěch zaznamenal Borderie až s příklonem k historickým filmům. Film Tři mušketýři (Trois mousquetaires, 1961) byl jednou z celkem 24 adaptací Dumasova nejslavnějšího románu, ta Borderiova, ačkoli stará téměř padesát let, se dodnes považuje za jednu z nejzdařilejších. Historie a dobrodružství se pak Borderie držel i v dalších letech, kdy natočil další podobné snímky, které ovšem nevybočovaly z dobového průměru; za zmínku stojí tři filmy s postavou rytíře de Pardaillan v podání Gérarda Barraye (ten také hrál předtím ve Třech mušketýrech). Druhá polovina 60. let byla ve znamení celoevropského úspěchu fenoménu jménem Angelika. Borderie poté, co nalezl zálibu v historických filmech a sklízel s nimi úspěchy, objevil do té doby nepříliš známý román Anne a Serge Golonových o dobrodružné šlechtičně Angélique de Sancé. Borderie přepracoval rozsáhlou románovou ságu do vlastního scénáře, který se pak stal podkladem pro natočení pětidílné série. Na titulní roli Angeliky byl vypsán konkurz, v němž překvapivě neuspěly Brigitte Bardot nebo Catherine Deneuve, ale dosud nepříliš známá herečka Michéle Mercier. První dva díly Angelika, markýza andělů (Angélique, marquise des anges, 1964) a Báječná Angelika (Merveilleuse Angélique, 1965) se z finančních důvodů natáčely souběžně na jaře 1964 ve stejných dekoracích, využity byly také stejné exteriérové destinace (kde ostatně Borderie točil již Tři mušketýry). Třetí díl Angelika a král (Angélique et le roi, 1966) vznikal v roce 1965, poslední dva díly, Nezkrotná Angelika (Indomptable Angélique, 1967) a Angelika a sultán (Angélique et le sultan, 1968) se natáčely opět souběžně v roce 1967. Borderiemu byla od počátku vyčítána sázka na romantický velkofilm se zásadním odklonem od původní literární předlohy a ostatně i s ignorací základních historických faktů, problémy byly také ve spolupráci s nedisciplinovanou hlavní představitelkou; Mercier měla být po druhém díle přeobsazena, po famózním úspěchu v celé Evropě to však již nebylo možné. Michéle Mercier pochopitelně získala doživotní slávu, která se jí však zároveň stala osudnou – v dalších letech nebyl zájem o herečku, která byla neodmyslitelně spjata s jedinou rolí. Angelika má dodnes řadu obdivovatelů i odpůrců, o její vyváženosti a kvalitě lze diskutovat, nic to ale nemění na faktu, že Bernard Borderie vytvořil jeden ze základních pilířů francouzského historického filmu. I v době, kdy natáčel Angeliku, realizoval Borderie další filmy, u nás byl uveden historický dobrodružný film Sedm mužů a jedna žena (Sept hommes et une garce, 1966), v němž hlavní roli hrál Jean Marais. Počátkem 70. let začal Borderie pracovat výhradně pro televizi, z jeho tvorby stojí za zmínku i u nás uvedený historický seriál Markýz de Bois-Doré (Ces beaux messieurs de Bois-Doré, 1976). Bernard Borderie zemřel následkem rakoviny 28. května 1978 ve věku nedožitých 54 let.