Rostislav Kuba

Herec Rostislav Kuba se jen zřídka dostal k větším rolím, díky svému značnému vytížení před filmovou a televizní kamerou především v 80. letech je jeho tvář divákům dobře známá. Pochází z Mostu, kde již v polovině šedesátých let začínal jako elév na jevišti místního Divadla pracujících, až později se odhodlal ke studiu herectví na pražské DAMU, absolvoval v roce 1976. Po dokončení DAMU získal první stálé angažmá v Městských divadlech pražských, odkud ale brzy zamířil do Semaforu, kde se připojil ke skupině Josefa Dvořáka. Mezitím se začal objevovat ve filmu i televizi, mladého tajemník národního výboru hrál v seriálu MUŽ NA RADNICI (1976), debut ve filmu si odbyl v povídkovém snímku BOTY PLNÉ VODY (1976), později hrál četaře Koudelku ve filmu DRSNÁ PLANINA (1979). Z angažmá v Městských divadlech pražských brzy přešel do Semaforu, kde strávil jedenáct let ve skupině Josefa Dvořáka. Tady se objevil v řadě dobově úspěšných představení, připomeňme alespoň legendární hru S PYDLOU V ZÁDECH, která se dočkala i televizního záznamu (1984). Mezitím se během osmdesátých let stal Rostislav Kuba hojně vyhledávaným hercem hlavně v televizi, hrál v řadě televizních inscenací, pohádek a seriálů (SANITKA, 1984; TŘETÍ PATRO, 1985; BYLO NÁS ŠEST, 1985; CHLAPCI A CHLAPI, 1988). Z jeho vedlejších filmových rolí připomeňme alespoň postavu učitele Hájka s jeho přesným harmonogramem a hláškami typu „první dovolená v Jugoslávii“ v oblíbené komedii JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987). Když opustil stálé angažmá v Semaforu, vystřídal Rostislav Kuba v devadesátých letech několik dalších scén, na nichž vystupoval jako stálý host, četnější spolupráci navázal s Divadlem Jiřího Grossmanna, účinkoval také v zájezdovém souboru Prozatímního divadla F. R. Čecha. Znovu hrál také v televizních seriálech (BYLO NÁS PĚT, 1994; ŽIVOT NA ZÁMKU, 1995). Z jeho dalších menších rolí ve filmu připomeňme postavu šéfa ochranky (CEREMONIÁŘ, 1996) nebo listonoše (VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ, 1998). Zatímco před kamerami se Rostislav Kuba v posledních letech prakticky nevyskytuje, nadále se věnuje divadlu, příležitostně i dabingu a divadelní režii. Kromě toho publikoval dvě vzpomínkové knihy, Slavné herecké historky (1997) a Nedotknutelní aneb Jak jsem potkal hvězdy (1999).