Roland Alexandre

Talentovaný herec s náběhem na slibnou kariéru a tragickým osudem, to byl Roland Alexandre, jedna z nadějí francouzského filmu poválečné éry. Pocházel z Paříže a jeho skutečné jméno bylo Roland Seider. V době okupace začal studovat herectví na pařížské konzervatoři, kvůli tíživé sociální situaci si ale na studium musel přivydělávat různými způsoby. Mezi studenty patřil k nejnadanějším adeptům herectví a při absolutoriu obdržel první cenu v oboru komedie. Hned nato získal angažmá v nejslavnějším divadle Comédie Française, které mu nabídlo prestižní doživotní smlouvu (členové hereckého souboru s označením „pensionnaire“ patřili k elitě divadla a požívali řady výhod). Dvaadvacetiletý herec vedení divadla nezklamal a hned zpočátku exceloval na jevišti ve složitých charakterech (například ve hře Vatikánské kobky). Netrvalo dlouho a přišly i první nabídky od filmu. Roland Alexandre debutoval na stříbrném plátně vedlejší rolí v dramatu ZÁHADNÁ PANÍ X (L'étrange Madame X, 1950). Nevelkou postavou praktikanta na chirurgické klinice se pak divákům představil ve filmu ŠÉF (Un grand patron, 1951). Již následující rok mu pak přinesl dvě skutečně velké role – v komedii PAŘÍŽSKÉ RADOVÁNKY (Les plaisirs de Paris, 1952) hrál hlavní postavu mladého hudebního skladatele Jeana-Pierre, další stěžejní úlohu dostal v adaptaci slavného románu DÁMA S KAMÉLIEMI (La dame aux camélias, 1952), kde také hrál jednu z hlavních rolí (postava Armanda Duvala). I našim divákům je známý historický velkofilm NAPOLEON (1955), kde se Alexandre objevil v menší roli hraběte de Blanc-Mesnil. Ve stejné době byl osloven i zahraničními tvůrci a v Itálii hrál hudebního skladatele Gioacchina Rossiniho ve filmu CASA RICORDI (1954). Velké role ve filmu a úspěchy na nejprestižnější divadelní scéně činily z Rolanda Alexandra jednu ze zásadních osobností francouzského herectví první poloviny 50. let, mnozí jej srovnávali s Gérardem Philipem, který měl ovšem větší štěstí na komerčně úspěšné filmy. Atraktivní herec byl pochopitelně středem zájmu a v médiích se začalo probírat i jeho soukromí. Údajně měl vztah s herečkou Renée Faure (1918-2005), později se sblížil s herečkou Juliette Gréco (*1927). V roce 1955 se rozhodl opustit Comédie Française, protože toužil hrát i jiný repertoár než francouzskou klasiku. Konec roku 1955 však zasáhl Rolanda Alexandre hned v několika rovinách soukromého života i práce. Hluboce jej poznamenala smrt otce, po němž zdědil vysoké dluhy z hazardních her, problémy hrozící soudním sporem mu přinesl odchod z Comédie Française a krizí procházel i vztah s Juliette Gréco. Mnozí z jeho okolí byli seznámeni s nakumulovanými problémy, tragická smrt Rolanda Alexandra v plném pracovním nasazení ale všechny překvapila. Roland Alexandre se 1. února 1956 ve svém bytě otrávil plynem. Bylo mu 28 let. V úzkém rodinném kruhu byl pohřben na hřbitově Montparnasse. Jeho četní kolegové na něj dodnes vzpomínají s úctou a pochvalně se vyjadřují o jeho hereckých schopnostech. Jediná Juliette Gréco o Alexandrovi nikdy nepromluvila a v přísné tajnosti dodnes uchovává jeho korespondenci.