Ernst Röhm

Ernst Julius Röhm se narodil 28. listopadu 1887 v Mnichově jako syn Julia Röhma a jeho ženy Emilie (roz. Baltheiser). Během 1. světové války sloužil jako důstojník z povolání v bavorském 13. dělostřeleckém pluku. Na francouzské frontě v Lotrinsku utrpěl vážné zranění, po němž mu už navždy zůstala památka v podobě zjizveného obličeje. Dosáhl hodnosti kapitána a po skončení války se v roce 1918 se připojil k jednotkám Freikorps, které byly jednou z mnoha polovojenských (nelegálních) organizací vzniklých po válce v Mnichově. V roce 1920 se stal členem NSDAP a pomáhal organizovat jednotky SA. V roce 1923 po neúspěchu Pivního puče v Mnichově, na kterém se aktivně podílel, byl odsouzen a odseděl si patnáct měsíců, během kterých se stal jedním z nejbližších přátel Adolfa Hitlera. Později se však mezi nimi začaly projevovat zásadní názorové rozdíly, které ve svém důsledku měly značný vliv na další vývoj jejich vztahů. Zatím však Röhm pomáhal vytvořit Frontbann – legální podobu SA a zasedal jako poslanec v Reichstagu za stranu Nationalsozialistische Freiheitspartei (Národně socialistická strana svobody). Na tuto funkci ale roku 1925 rezignoval a odjel do Bolívie, kde sloužil jako vojenský pozorovatel. Odtud se r. 1931 vrací a na Hitlerovu osobní žádost přebírá velení nad veškerými jednotkami SA. Hlavní funkcí těchto polovojenských, nacistických “úderných oddílů”, zvaných též “hnědé košile”, bylo pod jeho velením vytváření politického teroru, vyvolávání neustálého neklidu a pouličního násilí. Poté, co se Hitler dostal v roce 1933 k moci, začaly SA v čele s Röhmem usilovat o získání co nejvíce vlivu na politické situaci, čehož využili jeho protivníci, rozhodnutí jej odstranit. Heinrich Himmler, který toužil také po moci a po založení „řádu SS“, padělal dokumenty dokazující, že Röhm obdržel z Francie peníze na vzpouru proti Hitlerovi. Röhmovi nepřátelé navíc argumentovali i jeho homosexualitou, která byla v té době v Německu trestným činem. Přesto se Hitler dlouho neuměl odhodlat zakročit proti svému starému spolubojovníkovi a kamarádovi, ale nakonec jej osobně během "Noci dlouhých nožů" zatkl v Bad Wiesse, kde se konal sjezd vůdců SA. Brzy ráno 30. června 1934 byl Röhm vytažen z postele, kde spal s jedním ze svých partnerů, a ihned převezen do vězení Stadelheim v Mnichově. Tam mu z Hitlerova nařízení přinesli 2. července 1934 do cely revolver, což byla jasná výzva k sebevraždě. Protože ji však Röhm odmítl provést, byl na pokyn SS-Brigadeführera Theodora Eickeho, na místě a bez soudu zastřelen jeho pobočníkem. Poslední Röhmova slova údajně byla: "Můj vůdče..." Byl pohřben na hřbitově Westfriedhof v Mnichově.