Benito Mussolini

Italský fašistický politik a diktátor Benito Mussolini přišel na svět do rodiny kováře (a pozdějšího hostinského) Alesandra Mussoliniho (1854-1910) a jeho ženy Rose Maltoni, hluboce věřící katoličky, vyučující na základní škole. Byl nejstarším synem a problémovým dítětem, které sice rádo četlo, ale stejně rádo se účastnilo pouličních potyček. Byl ovlivněn levicovou politikou, jméno dostal po revolucionáři Benitu Juárezovi, četl Marxe, ale i Nietzseho, z několika škol ho vyloučili pro násilnické chování a od 16 let navštěvoval nevěstince. Přesto r. 1901 odmaturoval a ze studií si odnesl učitelský diplom. O rok později uprchl do Švýcarska, kde byl zatčen pro potulku a následně vyhoštěn. V Itálii nastoupil vojenskou službu, poté od r. 1908 pracoval v redakci Italské socialistické strany. V lednu 1910 začal žít "na hromádce" s Rachele Guidiovou (1890-1979), světlovlasou služkou, která mu v září téhož roku porodila Eddu (1910-1995), první z jejich pěti dětí. A právě v této době se "zapletl" s vdanou Fernandou Oss Facchineliovou, která mu porodila syna, ale oba po krátké době zemřeli. O pár let později navázal problematický vztah s o 3 roky starší neurotickou, ale fyzicky velmi přitažlivou hostinskou Idou Irene Dalserovou (1880-1937), která mu porodila dalšího potomka Benita Albiho (1915-1942), což se dověděl z dopisu, zaslaném na frontu. Jeho odpovědí nepohodlné milence byla v prosinci 1915 svatba s Rachele. Tato velmi tolerantní a zkoušená žena mu porodila syna Vittoria (1916-1997), o dva roky později Bruna (1918-1941), dalšího syna Romana (1927-2006) a naposled dceru Annu Marii (1929-1968). V 1. světové válce byl Mussolini zraněn střepinami z granátu, ale na dovolence si prožil další románek s kolegyní Margheritou Sarfattiovou (1880-1961) - bylo neuvěřitelné, že v tak silně katolické zemi, jakou Itálie bezesporu byla, mu tyto bigamistické výstřelky procházely. Ihned po skončení válečného konfliktu založil polovojenskou organizaci Fasci di Combattimento (Bojové svazky), která se v r. 1921 přejmenovala na Partito Nazionale Fascista. Během relativně krátké doby se Benito stal krajním pravičákem a po historicky známém pochodu na Řím, zorganizovaném 28. října 1922, byl italský král Viktor Emanuel III. donucen jmenovat Duceho předsedou vlády. Mussolini sice zahájil program rozsáhlých hospodářských reforem, ale zároveň si za pomoci tzv. Černých košil zvyšoval své pravomoci a od r. 1925 vládl již de facto jako diktátor. Navenek spořádaný otec rodiny uspořádal své nejstarší dceři v dubnu 1930 velkolepou svatbu, jíž se zúčastnilo na 4000 hostů. Nepříliš pohledná Edda si "vybrala" až napotřetí - Ducem schválený ženich byl hrabě Galeazzo Ciano z věrné fašistické rodiny. Novomanželé odjeli do Šanghaje, kde byl Ciano jmenován velvyslancem a zde také přišel na svět prvorozený Mussoliniho vnuk Fabrizio (1931-2008), který o mnoho let později "proslul" knihou Když dědeček zastřelil tatínka. Další děti - dcera Raimonda (1933) a syn Marzio (1937-1974) se mladým manželům narodili už v Římě. V té době se rozhodl "vyřešit" i nepohodlnou milenku Idu Dalserovou, která ho vydírala citovými dopisy i synem. Ducemu se povedlo ji zavřít do psychiatrické léčebny, kde po neúspěšném útěku v r. 1937 zemřela. O smrti nemanželského Benita kolovaly dohady - podle Idiných příbuzných jej po návratu z Číny nechal zavřít a poté snad i umlčet sám Mussolini, jeho biologický otec, aby Albino nemluvil. Albinovi přátelé naopak tvrdili, že v r. 1940 dobrovolně vstoupil do řad vojenského námořnictva a při jedné z bojových akcí zmizel beze stopy. Ve 30. letech začaly Mussoliniho pověstné politické i vojenské výboje - v r. 1935 zaútočil bez vyhlášení války na Habeš a o rok později prohlásil tuto africkou zemi za italskou kolonii. Začal také jeho mimomanželský románek s mladičkou Clarou Petacci (1912-1945), která se stala jeho neoficiálním milenkou. Ve stejném roce podpořil ve Španělsku Francovy fašisty, v září 1938 byl jedním z hlavních iniciátorů potupné Mnichovské dohody, kdy si s dalším fašistickým pohlavárem Adolfem Hitlerem (1889-1945), který jej zprvu považoval za svůj politický vzor, porcovali Československo, potažmo i Evropu. V dubnu 1940, kdy již zuřila 2. světová válka, násilně zabral Albánii. Po třech "vítězných" letech nabrala válečná mašinérie zcela opačný směr, který znamenal už jen sestup Mussoliniho popularity. V létě 1943 se Spojenci vylodili na Sicílii a Duceho zradil (mimo jiných) i jeho tolik protežovaný zeť - postavil se za jeho sesazení. Lid ho již nemiloval, král Emanuel sesadil a diktátor byl uvězněn. Svou "labutí píseň" si ještě krátce Mussolini dopřál, když ho osvobodili němečtí výsadkáři - na italském území, ovládaném Němci vyhlásil tzv. Italskou sociální republiku a vzápětí dal popravit svého zetě, což mu Edda, prchající do Švýcarska, nikdy neodpustila. Tento zoufalý pokus neměl dlouhého trvání, tak sesazený diktátor 25. dubna 1945 opustil v doprovodu své milenky Clary Petacci bombardované Miláno a v koloně aut prchal do Coma. Odtud pokračovala kolona směrem na Švýcarsko. Pak se rozhodl připojit se k německému oddílu protiletecké obrany a uprchnout pod jeho ochranou do Innsbrucku, ale oddíl byl zastaven 52. partyzánskou brigádou Luigi Clerici Garibaldi a všichni Italové dostali příkaz zůstat na místě, zatímco Němci jeli dál. Mussolini si tedy oblékl německou uniformu a pokračoval v cestě do Donga, kde byla německá auta prohlédnuta a Mussolini tak byl nakonec objeven a zatčen. V té době už měli členové Národního osvobozovacího výboru severní Itálie o jeho dalším osudu jasno. Walter Audisio, antifašistický bojovník známý jako plukovník Valerio, dostal příkaz jej popravit. 28. dubna 1945 vtrhl Valerio do Mussoliniho ložnice v selském stavení u Bonzaniga a tvrdil, že chce Mussolinimu a jeho milence pomoci k útěku. Společně pak odjeli autem k vile Belmonte, kde byli s Clarou Petacci zastřeleni. Jejich mrtvá těla byla převezena do Azzony a 29. dubna pověšena hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v Miláně. Zpráva o jeho smrti a naložení s jeho mrtvým tělem měly vliv na rozhodnutí Adolfa Hitlera spáchat 30. dubna 1945 sebevraždu.