Maurice Dorléac

Přestože Maurice Dorléac patřil k významným francouzským hercům, do historie světové kinematografie vstoupil především jako otec – mezi jmény jeho čtyř dětí se vyjímají dvě hvězdy francouzského filmu, Françoise Dorléac (1941-1967) a Catherine Deneuve (*1943). Maurice se narodil v Paříži a celé jeho jméno znělo Georges Maurice Edmond Dorléac. S herectvím začínal ve dvacátých letech na populárních pařížských jevištích zaměřujících se na tvorbu pro nenáročné diváky, jeho první výstupy jsou spojeny s divadly Théâtre du Vaudeville nebo Théâtre des Nouveautés. K filmu se Maurice Dorléac dostal až těsně před válkou, do dvou komedií jej přizval režisér Fernand Rivers, objevil se také ve slavných HISTORKÁCH ELYSEJSKÝCH POLÍ (Remontons les Champs-Elysées, 1938). Jeho elegantní vizáž jej později předurčila především pro menší role šlechticů, důstojníků nebo vysoce postavených úředníků. V době okupace se takto prezentoval například v historických filmech MADAME SANS-GENE (1941) nebo VÉVODKYNĚ DE LANGEAIS (La duchesse de Langeais, 1942). Tehdy se dostal i k náročnějšímu repertoáru v divadle a hrál například v Ibsenově hře Heda Gablerová v Théâtre de Montparnasse. V roce 1940 se Maurice Dorléac oženil s herečkou Renée Simonot (*1911, vlastním jménem Renée Deneuve), která byla předtím manželkou jiného významného herce, Aimé Clarionda. Z manželství Dorléaca s René pocházely čtyři dcery. Všechny se již v dětském věku objevily před kamerou, zvláště Françoise a Catherine dospěly ke hvězdné slávě. Do doby německé okupace spadá také neslavná kapitola Dorléacovy kolaborace s Němci. Účinkoval v proněmeckých pořadech v rozhlase, podílel se také na vzniku propagandistických filmů. Zjednodušující pohled na tuto etapu jeho kariéry se dodnes objevuje v životopisech jeho dcer a zvláště Catherine Deneuve pověst svého otce nekompromisně obhajuje. Po válce byl Maurice Dorléac krátce vězněn za kolaboraci, dostal i zákaz umělecké činnosti, ale jako většina jiných podobně postižených herců a režisérů se brzy k divadlu i filmu vrátil. Po válce vystupoval především v divadle Théâtre Antoine (Misantrop, Kočka na rozpálené plechové střeše), znovu se objevoval i ve filmu. Z jeho filmografie připomeňme postavu předsedy soudu v dodnes vysoce ceněném justičním dramatu JSME VŠICHNI VRAHOVÉ (Nous sommes tous des assassins, 1952), k menším úkolům ve filmech byl zván i v 60. a 70. letech. Krátce před smrtí uzavřel svou práci pro film opět úlohou soudce ve snímku SOUDCE ZVANÝ ŠERIF (Le juge Fayard dit Le Shérif, 1977). Kromě divadla a filmu se věnoval také dabingu. Maurice Dorléac zemřel v Paříži 4. prosince 1979 ve věku 78 let. Kromě bohaté práce pro divadlo po něm zůstalo přes třicet menších filmových rolí.