Eddie Constantine

Zatímco řada evropských herců se snaží zkoušet štěstí z Hollywoodu, herec a zpěvák Eddie Constantine to vzal opačným směrem – z rodné Ameriky odešel do Francie a zvláště v 50. a 60. letech patřil k velkým hvězdám evropského filmu, i když se jeho sláva odehrávala převážně v rámci béčkových kriminálek. Narodil se v Los Angeles do rodiny ruských přistěhovalců a jeho skutečné jméno znělo Eduard Constantinowsky. Otec se věnoval obchodu s imitacemi drahých kamenů, rodině se ale příliš nedařilo. Eddie v mládí vystřídal několik zaměstnání, byl například prodavačem, stejně jako rodiče a sourozenci se také věnoval hudbě a zpěvu. Nesporné pěvecké nadání v něm náhodou objevil rodinný přítel, ukrajinský pěvec Igor Gorin, který mu doporučil studium zpěvu v Evropě. V šestnácti letech tak Eddie Constantine odcestoval do Vídně, kde získal odbornou průpravu ve zpěvu pod vedením profesora Viktora Fuchse. Po návratu do Ameriky se Eddie začal naplno věnovat zpěvu, účinkoval v kabaretech a estrádách, poprvé se také mihnul před filmovou kamerou (U SLAMĚNÝCH VDOV – Born To Dance, 1936). Tehdy se také poprvé oženil, jeho manželkou se stala tanečnice českého původu Helen Musilová, s níž měl později tři děti. Za druhé světové války se Eddie Constantine dostal znovu do Evropy; původně jen doprovázel svou manželku na turné v Anglii, později se prosadil jako zpěvák v představeních pro americké vojáky. I po druhé světové válce se Eddie Constantine zdržoval v Evropě a nakonec koncem čtyřicátých let dospěl k závěru, že Francie je to správné místo pro život i práci. Jeho dalšímu vzestupu v dráze zpěváka prospělo setkání s legendární Edith Piaf, která mu pomohla se zviditelnit. Filmovou kariéru mu odstartoval režisér Bernard Borderie, který hledal vhodného představitele pro postavu agenta FBI Lemmyho Cautiona. K počátku Eddieho filmového herectví se většina lidí stavěla skepticky, důvěřovali mu v podstatě jen Borderie a manželka Helen. Stalo se ale něco nečekaného – příběhy agenta Lemmyho Cautiona našly ve Francii značnou odezvu. V letech 1953-1954 hrál Constantine třikrát hlavní roli Lemmyho Cautiona, nejúspěšnější byl film ŽENY SI VYSTAČÍ (Les femmes s'en ballancent, 1954), který dosáhl návštěvnosti bezmála čtyř a půl miliónu diváků v kinech. Další dvě hlavní role nabídl Eddiemu jeho krajan, režisér John Berry působící ve Francii (JSEM SENTIMENTÁLNÍ – Je suis sentimental, 1955; JDE DO TUHÉHO – Ça va barder, 1955), začali jej oslovovat i další filmaři, točil mimo jiné v Itálii. Zatímco počátkem padesátých let byl Eddie Constantine jen jedním z mnoha pařížských kabaretních zpěváků, do roku 1955 jej v hlavních rolích šesti filmů vidělo více než dvacet miliónů diváků francouzských kin. Zrodila se nová hvězda, dívky jej obdivují, mladí muži napodobují. Spolu s tím Eddie pokračoval i v dráze zpěváka a duet s dcerou Tanyou z filmu MUŽ A DÍTĚ (L´homme et l´enfant, 1955) triumfoval ve francouzských hitparádách. Eddieho rodina je konečně zajištěna a není nijak překvapivé, že nejmladší syn z manželství s Helen Musilovou byl pokřtěn jako Lemmy (Lemmy Constantine, *1957, se později prosadil též jako herec a zpěvák). Z další spolupráce s Bernardem Borderie připomeňme film DÁMY PREFERUJÍ MAMBO (Ces dames préferent de mambo, 1957), spolupracoval i s dalšími slavnými režiséry (Henri Decoin, Alex Joffé), točil také v Německu a Británii a jeho filmy, v nichž podle kritiků poněkud stereotypně ztvárňoval Američany se špatnou francouzskou výslovností, byly stále velmi úspěšné. Mimořádný úspěch muzikálu FOLIES-BERGERE (1956, v režii Henri Decoina) vedl Constantina k založení vlastní produkční společnosti. K postavě Lemmyho Cautiona se vrátil znovu až v roce 1960, opět ve spolupráci s Bernardem Borderie (JAK TO JE – Comment qu´elle est, 1960), dostal také menší příležitosti v umělecky hodnotnějších filmech, například CLÉO OD PĚTI DO SEDMI (Cléo de 5 a 7, 1961). V rámci postavy Lemmyho Cautiona měl vyšší umělecké ambice snímek ALPHAVILLE (Alphaville, une étrange aventure de Lemmy Caution, 1965), který natočil jeden z představitelů nové vlny, Jean-Luc Godard. Mezitím ztvárnil Eddie Constantine v několika filmech další americké agenty, Jeffa Gordona a Nicka Cartera a nadále patřil k nejlépe placeným francouzským hercům, časem získal i francouzské občanství. Vytížení filmem začalo nakonec Eddieho Constantina vysilovat, odstěhoval se z Paříže na venkov, prošel také obdobím alkoholismu, přestaly pršet nové nabídky, ty, které přišly, sám odmítal a zatímco v předešlých letech ochotně poskytoval informace a fotografie do časopisů, nakonec začal vyhledávat soukromí. Z obnovené spolupráce s Johnem Berrym se sluší připomenout kriminální komedii JAKO BLÁZEN (A tout casser, 1968), kde po jeho boku stál zpěvák Johnny Hallyday. Do dalších let jsou datovány plánované filmy s Alainem Delonem, znovu se snažil prosadit také v USA, jeho práce před kamerou se v 70. letech odehrávala téměř výhradně v Německu, kde byl hvězdou již dlouhou dobu. Z jeho práce v Německu vyplývá i účast v koprodukčních titulech natočených v tehdejším Československu, seriál TETA (1987) režiséra Juraje Jakubiska realizovaný v pohádkově-komediálním duchu, v podobném ladění byl natočen také film PEHAVÝ MAX A STRAŠIDLÁ (1987). Mezitím se Eddie Constantine v 70. letech v přátelském duchu rozešel se svou první ženou Helen, v letech 1977-1978 byla krátce jeho manželkou Dorothea Gibson, potřetí se oženil v roce 1979 s německou producentkou Mayou Faber-Jansen, která byla mladší o dvacet let. Tehdy také Constantine trvale přesídlil do Německa. Ke své životní postavě Lemmyho Cautiona se Constantine vrátil naposledy znovu ve spolupráci s J.-L. Godardem (NĚMECKO ROK 90 DEVĚT NULA – Allemagne 90 neuf zéro, 1991), ve stejné době se objevil v koprodukčním filmu EVROPA (Europa, 1991) dnes již slavného režiséra Larse von Trier. Eddie Constantine zemřel v německém Wiesbaden 25. února 1993 ve věku 75 let. Na svém kontě má bezmála 100 filmů, a přestože je jeho hvězdná sláva záležitostí starou přes půl století, dodnes mu náleží významné místo v historii francouzské kinematografie.