Alena Kreuzmannová

Alena Kreuzmannová pocházela z herecké rodiny, jejím otcem byl známý divadelní a filmový herec František Kreuzmann (1895-1960). Přestože Kreuzmannová vyrůstala v hereckém prostředí, její otec, sám velmi vytížený filmový herec, si nepřál, aby pokračovala v rodinné tradici. Bez otcova vědomí nastoupila na Státní konzervatoř v Praze a již za studií hostovala v zájezdových představeních Národního divadla. Po dokončení studií byla angažována v Divadle státního filmu (1948-1951), v letech 1951-1954 pak vystřídala Studio filmového herce a Krajské divadlo v Olomouci, v letech 1954-1959 hrála v Divadle D 34 E. F. Buriana. Po Burianově smrti pak přestoupila na scénu Divadla ABC, kde setrvala až do odchodu do penze (1959-1990). Na jevišti začínala rolemi dospívajících dívek, později se přehrála do rolí mladých, potažmo starých žen, jejichž společným prvkem byla plastičnost a vyhrocená charakteristika. Uplatnila se v různých žánrech v klasickém i moderním repertoáru (Věra Lukášová, Loupežník, Žebrácká opera). Filmový debut Aleny Kreuzmannové se datuje ještě do doby protektorátu, kdy měla hrát v Cikánově připravovaném filmu PŘEDTUCHA; natočeno bylo ale jen několik scén a film dokončil až Otakar Vávra po válce (PŘEDTUCHA, 1947). Ve stejné době se pak objevila ve filmu POSLEDNÍ MOHYKÁN (1947). Stále ještě jako studentka konzervatoře pak vytvořila svou jedinou hlavní roli, a sice postavu Stázky ve filmovém přepisu Šrámkovy divadelní hry LÉTO (1948). V dalších letech hrála řadu vedlejších rolí ve filmech budovatelského typu, objevila se ale i v dodnes známých kvalitních snímcích jako RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956), VLČÍ JÁMA (1957) nebo DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959). Koncem 50. let se Kreuzmannová díky svému kultivovanému hlasovému projevu začala uplatňovat také v dabingu; původně mluvila v českých filmech namísto hereček, jejichž hlas nevyhovoval záměrům režiséra (VYNÁLEZ ZKÁZY, 1958; HVĚZDA JEDE NA JIH, 1958), s rozvojem dabingu v 60. letech se pak pochopitelně uplatnila i v tomto směru. Význam a počet rolí Aleny Kreuzmannové poklesl v 60. letech, kdy se přehrála do úloh maminek a manželek, případně představitelek různých pracovních profesí. V roli sekretářky se objevila například v dodnes známých filmech KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY (1967) nebo BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (1978), v minimální, ale dobře známé roli doručovatelky se mihla v komedii JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984). Od konce 60. let spolupracovala také s televizí, hrála v seriálech, inscenacích a pohádkách, objevila se například v rodinné komedii JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY (1978), ve filmu na sebe výrazněji upozornila naposledy rolí matky hlavního hrdiny v komedii VÁŽENÍ PŘÁTELÉ, ANO (1989). Definitivně svou hereckou kariéru uzavřela Alena Kreuzmannová rolí babičky ve filmech KAČENKA A STRAŠIDLA (1992) a KAČENKA A ZASE TA STRAŠIDLA (1992). Manželem Aleny Kreuzmannové byl herec Felix le Breux (1918-1974); jejich svazek ale skončil rozvodem koncem 50. let.