Peter Jaroš

Peter Jaroš se narodil 22. ledna roku 1940 v historickém královském slovenském městě Hybe. S vážnými literárními pokusy začal ještě v době studia na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V té době se shodou okolností na bratislavské filozofické fakultě setkali budoucí nadějní slovenští literáti jako Marián Bednár, Dušan Kužel, Rudolf Sloboda. O ročník později zahájili zde studium Milan Šútovec, Vlastimil Kovalčík a Pavel Vilikovský. O něco dříve, než-li Peter Jaroš, studium započali Vincent Šikula, Stanislav Rakús nebo Ján Johanides. Po ukončení studia v roce 1962, pracoval krátce jako redaktor v nakladatelství Mladé letá a týdeníku Kultúrny život/1964 – 1965/.Od roku 1965 do roku 1971 se stal redaktorem v literární redakci Československého rozhlasu v Bratislavě. Jako scénárista a dramaturg Slovenské filmové tvorby v Bratislavě se podílel na tvorbě slovenských filmů v letech 1972 až 1990. Jako spisovatel ve svobodném povolání byl literárně činný do poloviny roku 1992, kdy se stal profesionálním politikem v pozici poslance Národní rady Slovenské republiky v letech 1992 až 1994 a současně byl i členem korespondentem redakční skupiny anglické encyklopedie Who is who. Od mroku 1994 do roku 1995 byl uměleckým ředitelem producentské společnosti Royal film. V období let 1995 až 1999 pracoval v Národnom literárnom centre. Souběžně od roku 1996 byl uměleckým manažérem společnosti Trigon production, s. r. o. Od roku 1999 dosud pracuje v Národnom osvetovom centre, na úseku odborného poradenství pro začínající autory a jako porotce v literárních soutěžích. Své prvotní literární pokusy, zveřejnil v roce 1958 v literárním měsíčníku Mladá tvorba a Slovenské pohľady. Knižní debut si odbyl novelou Popoludnie na terase /1963/, a necelý rok poté vyšla novela Urob mi more /1964/. Prvním románem Zdesenie /1965/ se Peter Jaroš zařadil mezi slovenské prozaiky, kteří navázali na předválečnou tvorbu svých předchůdců. Další Jarošovy prózy, novela Váhy /1966/ a dvojnovela Putovanie k nehybnosti /1967/ jej zařadily do proudu moderní evropské prozaické tvorby. Ke konci šedesátých let se jeho zájem obrátil k zážitkům z dětství a dospívání: povídkové sbírky Menuet /1967/; Návrat so sochou /1969/. Stejné motivy se objevovaly v 70. letech v dvojnovele Pýr /1971/, románu Trojúsmevový miláčik /1973/ aj. V navazujícím třetím třetím období tvorby dozrává jako autor, když přechází k mnohovrstevnatým a současně rozsáhlým příběhům – monumentální románové fresce Tisícročná včela /1979/, ve které na osudech tří generací liptovských zedníků Pichandovců zachytil osudové životní cesty Slováků v historických souvislostech a zvratech. Volně navazujícím pokračováním byl román Nemé ucho, hluché oko /1984/. Další svou tvorbu zaměřuje na mezilidské vztahy: romány Lásky hmat /1988/; Psy sa ženia /1990/; Milodar slučka /1991/; Loď lásky /2000/; Kárový horník alias Modrý jazdec /2006/; Samochod srdca /2008/ aj. Je autorem mnoha filmových scénářů: Deň slnovratu /1974/; Studené podnebie /1975/; Pacho, hybský zbojník /1976/; Sneh pod nohami /1978/; Nevera po slovensky /1981, rež. Juraj Jakubisko/;Tisícročná včela /1983, rež. Juraj Jakubisko - získal cenu Zlatý Fénix na MFF v Benátkach 1983/ aj. Je nositeľom Ceny Lea Danihelsa /USA, 1998/ a Řádu Ľudovíta Štúra II. triedy /2000/. Erkul