Ida Kelarová

Herečka, hudebnice, režisérka, sbormistryně, skladatelka a zpěvačka Ida Kelarová se v období totality rozhodla pro život v zahraničí a díky tomu se o její osobnosti záměrně na veřejnosti nemluvilo. R. 1982 se Kelarová totiž přestěhovala za manželem do Walesu a po třech letech odjela do Dánska, kde začala koncertovat i učit romské písně. Později I. Kelarová působila v Norsku a nakonec znovu ve Walesu. Do rodné České republiky se Kelarová vrátila v r. 1995 a na Českomoravské vysočině založila Mezinárodní školu pro lidský hlas. Kelarová se od té doby nevěnuje jenom umění, ale též organizuje mezinárodní workshopy, multietnické projekty, romský festival Gypsy Celebration Hartmanice a v různých zemích zakládá pěvecké sbory s repertoárem romských písní Apsoraje. Ida Kelarová patří do rozvětvené umělecké rodiny, neboť je dcerou hudebníka Kolomana Bitta; sestrou herečky, houslistky a hudebnice Ivy Bittové a manželkou hudebníka Desideria Duždy. Divadlo, film a hudba: Ida Kelarová získala hudební talent do vínku díky rodičovským genetickým schopnostem a již od svých pěti let se u učila hrát na klavír a později i na violoncello. Na přání rodičů pak Ida Kelarová začala studovat ostravskou konzervatoř, navštěvovala opavskou Lidovou školu umění a když se celá rodina kvůli otcově kariéře přestěhovala do Brna, rozšířila si své vědomosti studiem hry na klavír a violoncello při místní Janáčkově konzervatoři. Ida Kelarová zanechala svou stopu kromě hudby také na divadelních prknech, když byla v letech 1975 – 82 herečkou a zpěvačkou brněnského Divadla Husa na provázku. Po návratu do vlasti vytvořila Kelarová společně se s svým manželem D. Duždou koncem 9o. let skupinu Romano Rat, což v českém překladu znamená Romská krev. Kelarová byla v r. 2oo1 jako skladatelka za hudbu k filmu Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba nominovaná na Českého lva a pro pražské Divadlo Bez zábradlí připravila muzikál Cikáni jdou do nebe, na němž participovala také jako režisérka. Televize: Ida Kelarová měla několikráte příležitost spolupracovat i s domácími nebo zahraničními televizními společnostmi. Důkazem toho je pořad Ozvěny ženské duše; Chaunův dokument S Idou za zrcadlem zachycující jeden z četných worshopů Kelarové; zahraniční dokumentární film Amen savore, který Dagmar Gee natočila na festivalu Gypsy Celebration nebo film Stephana Steleeho My home is where I am. Na televizní obrazovce se Ida Kelarová dočkala také své 13. komnaty nebo hostování v talk show M. Ebena Na plovárně.