Claudine Dupuis

Herečka Claudine Dupuis je dnes již zapomenutou kráskou poválečného francouzského filmu, ve 40. a 50. letech se však těšila značné popularitě, nicméně pokleslá kvalita snímků s její účastí vedla k tomu, že na ni diváci zapomněli dávno předtím, než zemřela. Rodina jejího otce pocházela ze severní Afriky, Claudine Dupuis, vlastním jménem Andrée Esther Chaloum se narodila v Paříži. Již jako dítě se začala věnovat tanci a v době druhé světové války účinkovala v operetách v divadle Théâtre du Châtelet. Její ambice však byly vyšší a soukromě začala studovat také herectví, tehdy se zrodil i umělecký pseudonym Claudine Dupuis. Vstup Claudine Dupuis na filmové plátno se odehrál v hodnotných uměleckých dílech poválečné kinematografie, v menších rolích se objevila v životopisném filmu o slavném renesančním básníkovi FRANÇOIS VILLON (1945) nebo v adaptaci románu Émila Zoly OBĚŠENCOVA FARMA (La ferme du pendu, 1945), zahrála si také ve slavném NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ (Quai des Orfevres, 1947). Těmito nadějnými přísliby v kvalitních titulech však umělecký růst Claudine Dupuis skončil, její další vstupy před kameru sice měly rozměr velkých i hlavních rolí, vesměs ale v druhořadých snímcích. Význam měl pro Claudine Dupuis film TAJNÝ NÁKLAD (Cargaison blanche, 1947); tady poprvé uplatnila své taneční schopnosti a především se seznámila s režisérem Alfredem Rode (1905-1979). Natočili spolu později dalších sedm filmů a v roce 1951 uzavřeli manželství. Na první místo v titulcích pronikla Claudine Dupuis v komediálně laděném muzikálu NOČNÍ BAR (Boite de nuit, 1950; opět v režii Alfreda Rode). Z desítek hlavních rolí Claudine Dupuis snese přísnější umělecká kritéria film LA MOME PIGALLE (1955), komerčně velmi úspěšné byly ve své době především dvě na sebe navazující komedie KOČKY NASTOLUJÍ PRÁVO (Les pépées font la loi, 1955) a KOČKY V TAJNÝCH SLUŽBÁCH (Les pépées au service secret, 1956). Z práce mimo Francii připomeňme adaptaci Shakespearovy hry ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY (La fierecilla domada, 1956) natočenou ve Španělsku. V padesátých letech byla Claudine Dupuis hvězdou. Byla krásná a slavná, točila několikrát ročně (mimo jiné také v Itálii nebo Německu), hrála výhradně hlavní role – ovšem hrála ve špatných filmech. Klasik francouzské nové vlny François Truffaut později napsal, že filmy s Claudine Dupuis měl rád, ovšem jen kvůli ní. O nevysokých kvalitách jejích filmů svědčí fakt, že na rozdíl od mnoha jiných se dnes vůbec neobjevují na DVD. Doménou Claudine Dupuis se staly ženy lehčích mravů a její obnažené vnady byly v té době magnetem; svými rolemi se stala v jistém smyslu následnicí předválečných hvězd Ginette Leclerc nebo Viviane Romance. Přišel přelom 50. a 60. let. Nastoupila nová vlna, v komerčním proudu se objevily nové tváře krásných žen a Claudine Dupuis došla k závěru, že nadále udržovat postavení filmové hvězdy není ani její prioritou ani zájmem publika. Jejím posledním filmem byla kriminálka PŘÍPAD 1413 (Le dossier 1413, 1962). Bylo jí 37 let, měla za sebou 37 filmů a rozhodla se zcela ukončit další angažmá ve světě showbusinessu. Po nějaký čas provozovala restauraci v Deauville, pak se natrvalo i s manželem usadila v Normandii. Claudine Dupuis zemřela 26. května 1991 v nemocnici v Lisieux ve věku 67 let.