Michel Le Royer

Ačkoliv patřil Michel Le Royer k atraktivním tvářím francouzského herectví, jeho filmografie je početně minimální, zviditelnily jej ale velké role v televizních seriálech. Pochází ze severofrancouzského venkova, narodil se ve vesnici Courrages v Normandii, jeho otec byl elektrotechnickým inženýrem. Michel chtěl být původně veterinářem, po válce nakonec ale zamířil do Paříže s touhou hrát divadlo. A jak už to bývá, s minimálním pochopením rodičů. Herectví studoval na konzervatoři s později slavnými spolužáky jako byli J. P. Belmondo, B. Cremer nebo J. P. Marielle. V této společnosti talentovaných mladých mužů podlehl Le Royer skepsi a o svých vlastních kvalitách nebyl příliš přesvědčen. Jisté nadání ale nakonec prokázal a i díky své pohledné tváři konzervatoř úspěšně dokončil. Kromě počátečních zkušeností v divadlech získal i první příležitosti před kamerou a mihnul se ve filmech PÁNBŮH BEZ VÍRY (Le bon Dieu sans confession, 1953) nebo KOUZELNÁ VESNICE (Village magique, 1955). V roce 1954 se oženil, manželství s Marií-José Valsain-Laurent však skončilo po dvou letech rozvodem. Důležitou etapou v Le Royerově herecké kariéře bylo angažmá v Comédie Française, i když se zde zdržel jen několik málo let a odehrál několik stěžejních rolí francouzského klasického repertoáru. Jedinou hlavní roli ve filmu dostal v životopisném snímku LAFAYETTE (1961), později se objevil již jen v menších úlohách ve feministické road-movie ČASNĚ ZRÁNA (Les petit matins, 1962) nebo ve válečné komedii ŽIVOT NA ZÁMKU (La vie dans le château, 1965). Mezitím začal spolupracovat i s televizí a důležité úkoly na něj čekaly v televizních adaptacích slavných divadelních her (CYRANO DE BERGERAC, 1960; OTHELLO, 1962). Druhé manželství uzavřel v roce 1965 s herečkou Christianou Nussbaum, tentokrát měl svazek delší trvání a rozvod se konal po jedenácti letech. Práce v televizi znamenala pro Le Royera především setkání s významným režisérem Claudem Barmou, který jej pak obsadil do hlavních rolí svých dvou historických seriálů RYTÍŘ DE MAISON ROUGE (Le chevalier de Maison Rouge, 1963) a KORZÁŘI (Corsaires et flibustiers, 1967). Tyto dobrodružné seriály s nádechem romantiky sklidily úspěch i mimo Francii a Michel Le Royer se stal známou tváří v celé západní Evropě. Práce před kamerou však pro něj nebyla stěžejní, nadále se věnoval divadlu, v 60. letech to bylo především Théâtre Hébertot, vystupoval také na divadelních festivalech. Velké příležitosti mu přinášely zásadní role v historických kostýmech (Danton aneb Smrt republiky, Orlík, Cyrano de Bergerac, Kapitán Fracasse, Hrbáč, Ruy Blas), nevyhýbal se ale ani odlehčenému komediálnímu žánru (Mirandolína, Báječný paroháč). Příležitostná další práce pro televizi zůstává v Le Royerových aktivitách zcela podružná, připomeňme alespoň další skutečnou historickou postavu, tentokrát proslulého svůdníka Casanovy, kterou ztvárnil ve Vadimově seriálu NOVÉ POKOLENÍ (La nouvelle tribu, 1996). Le Royerovy aktivity na jevišti posledních let jsou spojeny s pařížským divadlem Théâtre du Nord-Ouest, kde exceloval ve shakespearovském repertoáru (Hamlet, Romeo a Julie). Kromě toho vede vlastní hereckou školu v Lyonu, jeho současnou životní partnerkou je podnikatelka v oblasti kosmetiky, Frédérique de Mortin. Důležitou součástí práce Michela Le Royera je i práce s hlasem. Zahraniční herce z Itálie, Německa a samozřejmě i USA daboval ve filmech již od padesátých let, jeho hlasem k divákům promlouvali Warren Beatty, Terence Hill, Giuliano Gemma, Omar Sharif nebo Klaus Kinski. Značně vytížen byl později v devadesátých letech dabingem televizních seriálů, slyšet jej diváci mohli i z animovaných filmů a seriálů.