Kazimierz Junosza-Stępowski

Kazimierz Junosza-Stępowski byl jeden z nejlepších a nejpopulárnějších polských herců první poloviny 20. století. Narodil se se 26. (nebo 28.) listopadu 1880 v Benátkách, jako (pravděpodobně) nemanželský syn bohatého statkáře Bronislawa Stępowskiego a jeho milenky Jadwigy z Nebelskich. Útlé dětství prožil na otcově velkostatku na tehdy polské Ukrajině, obklopen péčí vychovatelek a domácího učitele. Jako desetitetý byl poslán do prestižního Nowodworského gymnázia v Krakově, odkud přešel na jezuitskou školu v Chyrowie. Své vzdělání nakonec završil na ruském gymnáziu v Kamieńcu Podolskim. Už od mládí se tedy pohyboval v multijazyčném prostředí, což mělo za následek, že mimo rodné polštiny výborně ovládal i ruský a německý jazyk. Narozdíl od mnoha svých šlechtických spolužáků měl mladý Kazimierz možnost svobodně si vybrat svou životní cestu a protože k vojenství ani úředničině necítil žádné sklony, rozhodl se vydat na dráhu umělce. Původně se chtěl věnovat opernímu zpěvu, neboť disponoval mohutným a sytě vybarveným basem, nakonec jej ale zlákala kariéra činoherce. Roku 1898 se tak objevuje v Poznani, kde se uchází o místo v tamním Polském divadle. Je přijat, a ke svému občanskému jménu přidává umělecký pseudonym "Junosza", vycházející z názvu prastarého erbu jeho předků. O dva roky později nastoupil do třídy dikce a deklamace Varšavské hudební školy, toto studium však nikdy neukončil. Svoji hereckou kariéru rozvíjí postupně v Lodži a ve Varšavě, dále pak hostuje i v Oděse, Kyjevě, Petrohradě a také v německém Berlíně. To už se rýsuje jeho profil výborného charakterního herce, který se na každou roli pečlivě připravuje interně i externě. Zlom v jeho životě představuje rok 1915, kdy umírá jeho první manželka Helena a zdrcený herec hledá útočiště na bojištích 1. světové války - vstupuje jako hulán do polských legií. Brzy však poznává, že válečná vřava, krev a zabíjení není nic pro něj a vrací se zpět ke své herecké profesi. V letech 1916 - 1921 vystupuje ve varšavském Varieté a jeho herecké umění i divácký věhlas stále stoupá. Hodně tomu pomáhají i velkolepé herecké show, které Kazimierz Junosza-Stępowski s oblibou pořádá na dlouhých turné po celé zemi i v zahraničí. Postupně se stává jedním z nejznámějších a nejobdivovanějších herců polské divadelní scény - s ohromným úspěchem je spojeno např. jeho pojetí Othella na jevišti Polského divadla ve Varšavě (1925). Ačkoliv pro tohoto herce vždy bylo prvořadou záležitostí divadlo, už od počátků své kariéry flirtuje i s filmem - své první němé jednoaktovky natáčí už v letech 1901 a 1902. Do roku 1939 tak sehraje více než šedesát rolí v 57 filmech (včetně 22 němých). Byl např. prvním filmovým Znachorem (Mastičkářem) či sugestivním ďáblem v mysteriózním horroru Pan Twardowski (1936). V té době už patřil k absolutní špičce polského herectví (ať už scénického či filmového), čemuž odpovídaly i jeho finanční nároky. Ve svém soukromí byl znám jako uzavřený a tajnůstkářský muž, zapřisáhlý germanofil. Má rád luxusní život a eleganci, věnuje se shromažďování starožitných obrazů a jiným nákladným koníčkům. Výbuch druhé světové války a napadení Polska jej zastihne na turné ve Vilniusu. Urychleně se sice vrací do Varšavy, ale jeho postoj v době nacistické okupace není zcela objasněn a stále vzbuzuje kontroverze. Ostře totiž kritizoval postoj tehdejší polské vlády a dával jí za vinu vyprovokování bojů s Němci. Po uzavření polských divadel pracuje jako barman a časem si dokonce kupuje i svou vlastní restauraci. Pojmenuje ji ZNACHOR a často v ní hostí čelné představitele německé okupační moci. Na druhou stranu se však kategoricky odmítá zúčastnit se v antipolském propagačním snímku Heimkehr, což jej vystavuje nebezpečí odvetných represí. Od roku 1940 se vrací na scénu varšavského Divadla Komedie a kabaretu Zlatý úl, kde se hraje sice polsky, ale pod německou správou. Smrt Kazimierza Junosza-Stępowského je dávána do souvislostí s neblahou činností jeho druhé ženy Jadwigy, těžké morfinistky a konfidentky gestapa. Měla v té době na svědomí udání mnoha polských vlastenců a byla proto ilegálním tribunálem Armii Krajowej odsouzena k smrti. Když se však popravčí komando počátkem srpna roku 1943 dostavilo do hercova a jejího bytu, byl při přestřelce těžce raněn právě Kazimierz Junosza-Stępowski, zatímco jeho žena vyvázla bez úhony. Herec po několika hodinách svým zraněním podlehl a vyděšená Jadwiga se ukryla za zdi psychiatrické kliniky, čímž si prodloužila život o necelý rok. Poté ortel dostihl i ji. Smrt jejího manžela a jeho účast v celé věci vzbuzují dodnes vášnivé dohady a silné emoce, většina badatelů se ale shoduje v tom, že Junosza-Stępowski zrádcem ani udavačem nebyl. Jeho umělecky plodný život i tragický skon se stal námětem filmu Oszołomienie (Omámení), natočeného roku 1988 režisérem Andrzejem Androchowiczem.