Oleg Jankovskij

Vyrůstal po otcově smrti v Minsku u staršího bratra Rostislava, herce tamního divadla, jehož po ukončení hereckých studií v Saratovském divadelním učilišti I.A. Slonova (1965) následoval v profesní dráze. Již v prvním angažmá v Saratovském dramatickém divadle Karla Marxe (1967-73) hrál titulní party (Myškin v Idiotovi a Becket v Anouilhově stejnojmenném dramatu). Od roku 1973 byl členem moskevského Divadla leninského Komsomolu (posléze Lenkom). Ve filmu zaujal už koncem 60. let postavami hrdinů v mezních životních situacích, jako byl např. introvertní dobrovolník Rudé armády a válečný kameraman Andrej Někrasov v dramatu Sloužili dva kamarádi a nacistický důstojník, pracující pro Sověty, Heinrich Schwarzkopf, ve špionážním snímku Štít a meč. V následujících desetiletích ztělesňoval různé typy intelektuálů v tvůrčí a citové krizi: jednalo se o muže činorodé a aktivní, ale zatížené vnitřním neklidem a pochybnostmi (Prémie, Zpětná vazba) i o muže pasivní, netečné, vnitřně rozpolcené a bezradné (Slovo má obhajoba, I když nejsem vinen, Cizí dopisy, Muž z plakátu). Tuto kategorii reperezentují (zejména v Balajanových a Tarkovského filmech) postavy "čtyřicátníků na rozcestí": egoistický architekt Sergej Makarov v komediálně laděné psychologické studii Lety ve snu a ve skutečnosti, literární vědec Alexej Dmitrijev v poetickém dramatu na motivy tragického úmrtí A.S. Puškina Ochraňuj mě, můj talismane, umírající otec Alexej ve filozofující autorské zpovědi Zrcadlo, univerzitní profesor antické kultury Andrej Gorčakov v Nostalgii. Častokrát oblékal dobové kostýmy a uniformy pro úlohy šlechticů, důstojníků, příslušníků inteligence a duchovních autorit. Od konce 80. let byl obsazován i zahraničními režiséry. V roce 2001 se pokusil o režii, když spolu s kameramanem Michailem Agranovičem natočil komorní melodrama na téma pozdní lásky Přijď se na mne podívat. Vítězil v diváckých anketách a získal řadu uměleckých i státních poct: mj. laureát Ceny Leninského komsomolu (1977), Státní ceny SSSR (1987), Státní ceny RSFSR bratří Vasiljevových (1989) a ceny Nika (1992). Od roku 1993 byl prezidentem festivalu Kinotavr v Soči. Byl hostem pražského Febiofestu 2000 a MFF v Karlových Varech 2001. Z manželství s herečkou Ljudmilou Zorinovou (nar. 1941) pochází herec Filip Jankovskij (nar. 1968). -fik-, Filmový přehled 2009/7