Bonnie Raitt

Narodila se sice 8. listopadu roku 1949 v kalifornském Burbanku do rodiny herce a hudební hvězdy Johna Raitta, ale převážnou část svého dětství prožila v Los Angeles. V osmi letech si poprvé zabrnkala na svou vlastní kytaru zn. Stella za takřka pětadvacet dolarů. Zprvu byla ovlivněna poslechem folkových desek a když se odněkud ozvalo první blues, byla pevně rozhodnutá ve svých 13 letech, že našla hudbu pro hlavu i srdce. Odtud byl už jen krůček k tomu, aby do sebe vstřebávala jednu desku s bluesovými melodiemi za druhou. Sama kdesi uvedla, že na ní největší dojem v té době udělali Muddy Waters a Mississippi John Hurt. Později navštěvovala Radcliffe College, ale studiu se věnovala jen tak napůl, když dosti času trávila v různých kavárnách a barech mezi Bostonem, New York City a Filadelfií. Během studia potkala fotografa Dicka Watermana, který pomohl bluesmanům Skipu Jamesovi a Mississippi Fredu Mc Dowellovi, aby se mohli vrátit do šoubyznysu, když poklesl zájem o jejich hudbu. Waterman Bonnii přesvědčil o tom, že ji čeká v budoucnosti skvělá cesta mezi nejlepší bluesové zpěváky. Postupně se skutečně propracovala alespoň mezi předskokany bluesových veličin, včetně Muddy Waterse. To už skoro zapomněla, jak se divila poprvé,že si někdo může vydělat tak velké prachy za jedno hraní, až 50 dolarů. Ve svých devatenácti prošla s Watermanem pěknou řádku koncertů, na kterých se objevila a proslula i tím, že svým idolům tu a tam přinesla něco ostřejšího před vystoupením, třeba Son Housovi jeho dva oblíbené panáky ginu. Toužila být takovým ženským Muddy Watersem. Koncem roku skončila školu a už se dostala do epicentra zájmu Warner Bros, records, přijala nabízenou smlouvu. Její první deska – Bonnie Raitt /1971/ byla směsicí syrového blues, dixilandu a balad. Měla zde už i svou první skladbu Finest Lovin´Man,a naprostý trhák od Sippie Wallace - Woman Be Wise. V následujícím roce 1972 vydala své druhé album Give It Up, které obsahuje i dnes nádhernou skladbu od Jackson Browna, ve které je k slyšení foukačka Paula Butterfielda. Následující tři alba – Street Lights /1974/, Home Plate/1975/ a Sweet Forgiveness /1977/ potvrdily skvělé bluesové prognózy Dicka Watrmana, který se stal na něakou dobu jejím manažérem. Životním vzorem se pro Bonnie Raitt stala na dlouho dobu bluesová hvězda Sippie Wallace. Bonnie Raitt na svých albech předvedla vždy dobrou kytarovou techniku a u ženy zcela neobvyklou hru bottle-neck. V roce 1979 založila MUSE /Musicans United For Safe Energy/ a horlivě pomáhala organizovat protiatomový koncert „No Nukes“ na Manhattanu, na kterém se také objevili její přátelé Bruce Springsteen, Doobie Brothers, Carly Simon, James Tylor a další. Kolem roku 1979 se odklonila od své původní bluesové dráhy a tento stav znamenal současně i pokles zájmu o její hudební alba. Ještě v roce 1979 nazpívala píseň Roberta Palmera You´re Gonna Get What´s Coming, ale nedopadlo to dobře. V roce 1983 se její nahrávky velmi špatně prodávaly - album Nine Lives i přes velkou reklamu, přispělo k rozhodnutí Warner Bros k výpovědi smlouvy. Po několika letech se Bonnie Raitt odkudsi vynořila , hrála všechno, co jí padlo do oka. V té době se i ráda napila a klesala doslova ke dnu. Takřka se stala jednou z mnoha bluesových hvězd, které za dramatických okolností navždy uhasly. V jakémsi pudu sebezáchovy se pustila do boje a zbavila se alkoholové zátěže, zhubla a dostala se na zdravotně lepší oběžnou dráhu. V roce 1987 se takto proměněná Bonnie objevila v Capitol Records, kde se s jistým rizikem společnost rozhodla uzavřít s ní nahrávací smlouvu. Následující album Nick Of Time /1989/ bylo jednoznačně nejúspěšnější albem i producenta a hudebníka Dona Wase. Hudební kritici jej nadšeně přijali a získalo platinové ocenění. Celkově se ho v USA prodalo přes 2 miliony kusů a v žebříčku se udrželo 2 roky. Poprvé byla Bonnie tak významně úspěšné a poprvé byla Bonnie i nominovaná na cenu Grammy. Stala se hvězdou a žádanou interpretkou. V téže době se objevila na senzačním albu s bluesmanem Johnem Lee Hookrem. V roce 1991 vydala Bonnie super album Luck of the Draw, druhé album pro Capitol s Records, které produkoval opět Don Was . Další úspěšná profilová alba následovala a v březnu roku 2000 byla Raitt uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Bonnie Raitt je několikanásobnou držitelkou ceny Grammy. Její společenské aktivity po roce 1987 se týkaly mimo jiné i vystoupení několika ruských skupinami na protiválečném festivalu The July Fourth Disarmament Festival v tehdejším SSSR. Společně s přítelkyněmi Bonnií Bramlett a Ritou Coolidge natočila v roce 1987 videoklip "Wake Up America", ve které upozorňovaly na problém prohlubující se problém bezdomovců. V dubnu roku 1988 se účastnila na koncertu Neson Mandela – An Internatinal Tribute To Free South Africa na Wembley stadiónu v Londýně. Podílela se i na dalších mírových a protirasistických koncertech , včetně koncertu v Sioux Falls v Severní Dakotě na počest památky na sté výročí od masakru Indiánů u Wounded Knee. Erkul