Assia Noris

Assia Noris – vlastním, šlechtickým jménem - Anastasia Noris von Gerzfeld, se narodila v St. Petersburgu (Petrohrad), v carském Rusku dne 16. 2. 1912. Otec byl pruským důstojníkem, matka pocházela z Ukrajiny z rodiny velkostatkáře. Před revolucí uprchla její rodina nejdříve do Francie, ale v roce 1929 se přestěhovala do Itálie. Okouzlující a charismatická Assia sbírala ctitele už coby mladá dívka, a tak matku napadlo, že by se mohla přihlásit na konkurs do filmového ateliéru. Její tvář a světlé vlasy, velké modré oči zapůsobily, a zakrátko se Assia stala miláčkem italských diváků, kteří jí údajně přezdívali „Zlatíčko“. Od prvního filmu jí nesmírně obdivoval a uctíval italský diktátor Benito Musolini. Assi debutovala pod režií Maria Bonarda ve filmu v roce 1932 s názvem - Tre uomini in frac - Tři muži ve fraku. Assia nebyla z počátku jako herečka nijak zajímavá, její herecký projev byl velmi slabý, ale tento nedostatek vynahradila roztomilostí, půvabem, milým úsměvem, krásnými robami…a pro každého Itala, ať už chudého, nebo movitého byla její tvář i filmy ve kterých hrála jakýmsi únikem před někdy těžkou, nepříjemnou, nebo smutnou realitou. Pro velkou většinu Italů byla ztělesněním ideální ženy. Pochopitelně nás zajímá, jak krásna Assia žila…..v přepychu - nejen filmové hvězdy, ale i po boku bohatých manželů, kterých vystřídala na katolickou Itálii opravdu až skandálně mnoho. Nejznámějšími byl první manžel Mario Camerini, který produkoval její filmy, následoval Jakob Pelster, který byl bohatým plantážníkem v Brazílii, třetí - Tony Habib majitel několika zlatnictví a poslední čtvrtý byl později světově proslulý režiser Roberto Rosselini. Assia měla také celoživotního ctitele a obdivovatele její krásy a nebyl to nikdo jiný než režiser Victorio de Sica, se kterým natočila několik filmů. Jako nezapomenutelnou zajímavost jednou Assia Noris uvedla po válce pro tisk, jaké měla pocity ze setkání s Adolfem Hitlerem, kterého musela při návštěvě UFY, která se o ní zajímala, a nabízela jí natáčení v Německu navštívit. Popsala, že jí připadal jako sněhulák s nosem a falešným knírem, pichlavýma očima a jak jí při své „důrazné a rozčílené řeči“ celou poprskal slinami, když spolupráci odmítla. Čas dokázal to, v co spousta kritiků nedoufala. Styl jejího projevu a hraní je jemný a elegantní, je nevinná a zlá současně. Stala se jednou z největších filmových hvězd třicátých let. I proto byla Assia jako herečka vybrána, a pozvána k natáčení do Francie, kde natočila během II. světové války dva velmi úspěšné filmy. První s režiserem Louisem Daquinem - Le voyageur de la Toussaint, a pod režií Abela Gance první zvukové černobílé zpracování - Capitaine Fracasse, kde okouzlila v roli cudné, ctnostné, krásné mladé herečky Isabelly. Tak, jak zmizel po válce ze scény, byť politické Musolini, tak začala pozvolna mizet i Assiina popularita. Poválečná Itálie, chtěla ve filmech nové miláčky, nové tváře. Nastoupila kariéra v divadle, a menší role v zahraničí s neuspokojivým výsledkem, který jí deptal. I když už nevěřila, přišel rok 1964 a ona se vrátila před kameru. Natočila pod režií Carlo Lizzaniho - La Celestine L…Bylo to po patnáctileté odmlce, ale je opět zklamána i tím, že není schopna obnovit dřívější úspěch. Je považována za staromódní, cítí se nepotřebná. Assia Noris odchází do ústraní a stěhuje se do San Rema, kde žije několik desetiletí. Zde také dne 27.1. 1998 ve věku 86 let umírá. Natočila čtyřicet italských filmů a dva francouzské… Marta Holubová-clara.bow