Micheline Boudet

Micheline Boudet se prosadila jako výrazná komediální herečka v nejslavnějším francouzském divadle Comédie Française, zatímco film, případně televize mají v jejích aktivitách mizivý význam. Narodila se v Metz a odmalička se věnovala tanci, do prostředí baletu byl ostatně situován i její první film, v němž se objevila jako dětská tanečnice (SMRT LABUTĚ – La mort du cygne, 1937). Za války přehodnotila své priority a na Národní konzervatoři dramatických umění začala studovat herectví. Konzervatoř ukončila s dvěma prvními cenami v oboru klasické a moderní komedie a studijní úspěchy ji přivedly rovnou k angažmá v Comédie Française, kde pak strávila více než čtvrt století (1945-1972). Krátce po válce hrála menší roli sousedky v adaptaci Dostojevského literární předlohy VĚČNÝ MANŽEL (L´homme un chapeau rond, 1946), o dva roky později pak ztvárnila jednu z hlavních rolí v komedii ŠTĚSTÍ V PRONÁJMU (Bonheur en location, 1948). Především se ale uplatňovala v divadle, ve svých počátcích měla štěstí na spolupráci s legendárními režiséry jako byli Louis Jouvet, Pierre Dux nebo Jean Meyer. Na přelomu 40. a 50. let stihla odehrát desítky velkých rolí ve francouzské klasice, především v Molierovi (Lakomec, Scapinova šibalství, Zdravý nemocný, Škola žen, Měšťák šlechticem), ale i v díle dalších autorů (Figarova svatba, Lazebník sevillský, Jak se vám líbí), odborníci zdůrazňovali ústřední dvojici, kterou vytvořila s Robertem Hirschem v Marivauxově hře Dvojí nestálost (1950). V padesátých letech začala Micheline Boudet spolupracovat také s televizí, kde účinkovala hlavně v adaptacích divadelních her, sluší se ale připomenout komediální seriál HOSTINEC U JEDNOROŽCE (L´auberge de la licorne, 1966), v němž hrála hlavní roli. Filmu se – stejně jako jiní herci z Comédie Française – spíše vyhýbala. Výjimku tvořila dvě filmová zpracování slavných divadelních her MĚŠŤÁK ŠLECHTICEM (Le bourgeois gentilhomme, 1958) a FIGAROVA SVATBA (Le mariage de Figaro, 1959), které na filmové plátno převedl divadelní režisér Jean Meyer. V roce 1972 opustila Micheline Boudet divadlo Comédie Française, nadále se ale divadlu věnovala na několika pařížských scénách (Théâtre des Célestins, Théâtre Montparnasse, Théâtre Antoine), jako herečka zůstávala věrná francouzským autorům, jako výjimku lze uvést Shawovu hru Pygmalion, v níž v roce 1993 hrála v Théâtre Hébertot. Kromě toho se od konce sedmdesátých let Micheline Boudet prosazuje jako spisovatelka a vydala již deset knih. Jedná se o její vlastní vzpomínky na Comédie Française, životopisy slavných hereček, ale i romány. Co se týče filmu, v 70. letech hrála dvě menší role ve filmech s Annie Girardot (NENÍ KOUŘE BEZ OHNĚ – Il n´y pas de fumée sans feu, 1973), později se objevila v Bertucelliho filmu NÁTLAK (Stress, 1984). Příležitostně znovu hrála menší role v 90. letech (STVOŘITEL – Le créateur, 1999; NIC O ROBERTOVI – Rien sur Robert, 1999), častěji opět účinkovala v televizi, v seriálech nebo znovu v adaptacích divadelních her. Dlouholetým životním partnerem Micheline Boudet byl herec a režisér Julien Bertheau (1910-1995), jejich syn Alain Bertheau je též hercem.