Jevgenij Bauer

Všestranně talentovaný Jevgenij Francevič Bauer, působící v ruském uměleckém prostředí na přelomu 19. a 20. století, se dodnes řadí mezi nejvýznamnější osobnosti tamní kultury a je považován za předního stylistu ruské kinematografie . Na svět přišel někdy v průběhu roku 1865 (přesné datum už není známo) v Moskvě. Jeho otcem byl v Rusku usedlý český hudebník (údajně přímo virtulózní harfeník), František (Franz) Bauer a matkou ruská operní pěvkyně Maria Dmitrijevna Petuchova. Umělecké prostředí tak malého Jevgenije i jeho sestřičky obklopovalo od samého narození, což pochopitelně ovlivnilo jejich životy a posílilo vrozené nadání. Jevgenij se už jako chlapec podílel na rodinných pódiových vystoupeních a věnoval se i ochotnickému divadlu. Ale zatímco jeho sestry se přímo a bez oklik vydaly na profesionální hereckou dráhu, Jevgenijova cesta vedla zpočátku jinudy - roku 1887 ukončil studium na moskevké Umělecké univerzitě malířství, sochařství a architektury. Posléze se řadu let věnoval celé spoustě rozličných uměleckých aktivit a vystřídal řadu povolání - působil jako malíř a divadelní výtvarník, vynikal jako břitký karikaturista, psal divadelní kritiky a satirické články do novin, stal se mistrem umělecké fotografie... O štěstí se pokoušel také jako impresário a manažer nových talentů (na jejichž vyhledávání prý měl obzvláštní "čich") a na jaře roku 1903 dokonce i jako zakladatel svého vlastního divadla, které však po necelém půl roce neslavně zkrachovalo. V roce 1890 se oženil s herečkou a tanečnicí Linou Ančarovou a v době po vypuknutí 1. světové války začal její příjmení využívat jako svůj umělecký pseudonym. To jeho vlastní - Bauer - znělo najednou mnoha ruským divákům příliš německy a odrazovalo je. Filmu se Jevgenij Bauer dlouho věnoval spíše z technické stránky, působil jako scénograf a umělecký vedoucí pro Rusko-francouzskou filmovou společnost "Pathe's Star", "Torgovij dvor Chanžonikova" a jiné filmařské ústavy. Jako režisér se poprvé projevil teprve roku 1913, kdy se, coby 47-tiletý, podílel (spolu s Petrem Čardyninem) na výrobě snímku "Strýčkův byt" (1913). Zároveň s tím pracuje i na vytváření souboru historických a vlasteneckých filmů "300. výročí Romanovské dynastie" pro Filmovou společnost Drankova a Taldykina. Povzbuzen nečekanými úspěchy se Jevgenij Bauer vydává na dráhu filmového režiséra. Ačkoliv na toto období osud J. Bauerovi vymezil pouze necelých 5 let života, stalo se pro něj rozhodujícím - dodnes je vnímán hlavně jako jeden z předních filmových tvůrců éry němého filmu. Jako první v Rusku se zaměřil na vizuální stránku filmu, během natáčení používal změny osvětlení a umělou mlhu, dbal na ucelenou kompozici scény i vyznění dramatického projevu herců. V letech 1913 - 1917 se výsledkem jeho horečné práce stalo na 80 (!) dlouho- i krátkometrážních filmů, z nichž se však valná většina bohužel nedochovala. Do filmového světa pak uvedl takové osobnosti, jakými byli např. budoucí režisér J. Protazanov, anebo herci Ivan Perestianin či Lev Kulešov. Často spolupracoval s tehdejšími hvězdami ruské kinenatografie, jakými byl např. Ivan Mozžuchin a pro filmové plátno objevil i tanečnici Veru Karalli. Konec Bauerovy filmařské i živoutní poutě zamenala nehoda, která se mu přihodila r. 1917 při natáčení na Krymu. Při pádu ze skály si Jevgenij Bauer zlomil nohu tak nešťastně, že musel zpočátku používat kolečkové křeslo a později ulehnout úplně. Rána se nehojila a z dlouhého ležení v se nakonec přidala i fatální komplikace - zápal plic. Dvé poslední dny tak Jevgenij Bauer strávil na nemocničním lůžku jaltské nemocnice, kde také 22. června (čili 9. června, dle juliánského kalendáře) roku 1917 vydechl naposled. O několik málo dní později byl tento významný ruský kulturní činitel (a poloviční Čech) pochován na místním hřitově.