Max Neufeld

Maximilian Neufeld - rakouský herec a režisér, mladší bratr herce Eugen Neufeld. Hrát začal v otcově herecké skupině. Zřejmě roku 1905 získal angažmá v městském divadle v Klagenfurtu. Roku 1912 už byl na seznamu herců vídeňského Divadla v Josefstadtu. Na představení tohoto divadla chodili lidé od filmu. Bylo potřeba lovit nové nápady a nové tváře. Začínal samozřejmě malými rolemi. U prvního filmu z roku 1913, JOHANN STRAUß AN DER SCHÖNEN DONAU nebyl uveden v titulcích. S náklady 100 000 korun byl tento film druhým nejdražším projektem Rakouska-Uherska (vede DER MILLIONENONKEL ze stejného roku, náklady čtvrt miliónu korun). V průběhu 1. světové války sloužil jako důstojník dělostřelectva, během ní natočil tři filmy. S Liane Haidovou (patří mezi sedm herců, kteří se stali stoletými, zemřela jako 105letá, další byl např. Erwin Geschonneck z NDR) hrál v propagandistickém MIT HERZ UND HAND FÜRS VATERLAND. Do roku 1927 natočil pouhých osm filmů, zato se stal první poválečnou hvězdou rakouské kinematografie. Vše nastartoval film DIE JÜDIN z roku 1918. Max Neufeld hraje říšského vévodu Leopolda. Je 15. století a syn císaře Zikmunda se vrací z husitských válek. Pomineme-li omyl scénáristů (Zikmund byl poslední Lucemburk, neměl syna), je zbytek filmu romantika. Hlavní představitel se během návratu zamiluje do židovky Eleazar (Eugenie Bernay), ovšem netuší, že v zájmu Svaté říše římské je plánován jeho sňatek s princeznou Endorou (Marie Marchal). 11. října 1918 měl premiéru DON CÄSAR, GRAF VON IRUN. V rakouské kinematografii se tento film označuje za setkání bratrů. Kromě Maximiliana Neufelda zde hrál bratr Eugen, produkci měli na starosti bratři Anton a Luise Kolm, zakladatelé Wiener Kunstfilm-Industrie (tento nápad pochází z roku 1911) a společnosti Vita-Film z roku 1919. Další role si střihly sestry Haidovy. Grit zahynula v srpnu 1938 při leteckém neštěstí, sestra Liane (ve skutečnosti Juliane, která si z křestního jména Ju- vyškrtla), neskutečně krásná blondýna to dotáhla na hvězdu. Viz https://www.youtube.com/watch?v=r8cpeqHhb6g Maximilian Neufeld hraje španělského granda dona Cäsara. Přemíra alkoholu a špatní spoluhráči jej připraví o panství Irun. Stává se erbovním šlechticem. Jde o jiný výraz pro bezdomovce, který má titul a erb, nemá však půdu a spí pod mostem. Don Cäsar se vrací do Madridu, kde jej osud spojí s králem (Karl Ehmann) a pouliční zpěvačkou Maritou (Grita Haid). Opět romantický film zasazený do stejných kulis a období, jako POŠETILOST MOCNÝCH. Po těchto rolích byla jeho divadelní představení vyprodána a stal se žádaným představitelem milovníků. Roku 1919 začal režírovat, vybíral si látku i role. Herectví postupně omezoval. S 31 němými a 45 zvukovými filmy se řadí k nejplodnějším rakouským režisérům. Vzhledem ke svému židovskému původu musel po roce 1933 žádat o výjimku, ta mu byla udělena. Roku 1936 natočil např. česko-rakousko-francouzský TANEČEK PANNY MARIÁNKY. Roku 1938 se dalším působištěm stala Itálie. Ani zde se necítil bezpečně, roku 1942 odešel do Španělska. Po válce se pokoušel o comeback, nicméně filmový průmysl jak Německa, tak Rakouska byl v troskách. V kinech se promítaly filmy vízězů. Roku 1946 se filmem UN UOMO RITORNA vrátil do Itálie. Jeho poslední film z roku 1957 byl rakouský DER SCHÖNSTE TAG MEINES LEBENS. Maximilian Neufeld odpočívá na vídeňském Centrálním hřbitově. Hrob č. 80, skupina 72b, řada 19.